Tupolev ANT-40

Tupolev ANT-40

Tupolev ANT-40, známý také pod označením SB (Skorostnoi Bombardirovščik – rychlý bombardér), patří ke klíčovým sovětským dvoumotorovým bombardérům 30. let 20. století. Díky špičkovému aerodynamickému tvaru, lehké konstrukci z duralu a vysoké rychlosti překonával většinu tehdejších stíhaček. Tento článek se věnuje komplexnímu pohledu na vývoj, konstrukci, pohonnou jednotku, výzbroj, letové vlastnosti i provozní zkušenosti s letounem Tupolev ANT-40.

Vývoj a historie

Počátky projektu

V polovině 30. let požadovalo sovětské letectvo rychlý bombardér schopný útočit na pozice protivníka ještě před příchodem obranných stíhaček. Konstrukční kancelář A. N. Tupoleva zahájila v roce 1934 práci na projektu ANT-40, kde kladla důraz na aerodynamickou čistotu, kompresorované motory a kovovou dvouplošnou konstrukci křídel.

Nasazení v konfliktech

ANT-40 se poprvé ukázal v akci během španělské občanské války (1936–1939), kde si získal respekt díky kombinaci rychlosti a bojového zatížení. Následně útočil na japonské pozice během druhé čínsko-japonské války. V plném rozsahu jej Rudá armáda nasadila během Zimní války proti Finsku i v prvních měsících druhé světové války na východní frontě.

Konstrukce a design

Trup a materiálové řešení

Trup ANT-40 je celokovový, svařovaný z hliníkových duralových profilů potažených tenkým duralovým plechem. Hledisko lehké, ale pevné konstrukce umožnilo snížit prázdnou hmotnost letounu na pouhých 3 100 kg. Předsazená kabina pilota je vybavena pancéřovým krytem a pružinovými sedadly se zajištěním pro zvýšení ochrany posádky.

Křídla a ocasní plochy

Jednoduché jednoplošné křídlo s lamelami na náběžné hraně má rozpětí 19,5 m a plochu 60 m². Vnitřní část křídel skrývá palivové nádrže o objemu 1 200 l. Žebrované duralové konstrukce zabezpečují stabilitu při vysokých rychlostech, přičemž štěrbinové klapky a integrované vzduchové brzdy umožňují přesnou kontrolu rychlosti při přiblížení.

Pohonná jednotka

Motory Klimov M-100 a M-103

První sériové stroje byly osazeny dvouválcovými hvězdicovými motory Klimov M-100 o výkonu 860 kW (1 150 k), které se později ve verzi M-103 vyladily až na 735 kW (1 000 k). Každý motor poháněl třílistou kovovou vrtuli s hydraulickým přepínáním otáček, což pilotům umožňovalo optimalizovat tažnou sílu ve stoupání i při cestovní rychlosti.

Chladicí a palivový systém

Chlazení motorů zajišťovaly vzduchové chladiče umístěné v gondolách pod křídly, jejichž žebrované plochy vyvažovaly průtok vzduchu. Palivo bylo rozděleno do pěti samostatných nádrží se samostatnými čerpadly, což minimalizovalo riziko úplné ztráty paliva při zásahu. Elektrické palivové čerpadlo a gravitace doplňovaly tlakový systém.

Výzbroj

Útočná a obranná výzbroj

ANT-40 nesl:

• 4× kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm v křídlech pro palbu vpřed
• 1× pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm v zadním stanovišti střelce
• 1× kulomet PCC ráže 7,62 mm pro protizemní palbu z náznaku kabiny

Maximální pumové zatížení činilo 600 kg: šest pum ráže 100 kg na vnitřních závěsnících a osm pum ráže 50 kg na vnějších závěsnících. Volitelně mohl nést čtyři RS-82 rakety pod křídly pro ničení bodových cílů.

Letové vlastnosti

Rychlost a dosažitelnost

Maximální rychlost se pohybuje kolem 450 km/h ve výšce 3 000 m, cestovní rychlost stabilně dosahuje 400 km/h. Stoupavost přes 8 m/s umožňuje rychlý nástup do bojových výšek. Praktický dostup je 8 500 m, z něhož je však bojová činnost efektivní především do 5 000 m.

Dolet a výdrž

S plným pumovým nákladem a běžnou zásobou paliva 1 200 l dosahuje ANT-40 doletu okolo 1 100 km. Odhozením pum a snížením rychlosti lze prodloužit výdrž až na 5 hodin, což otevíralo možnost hloubkových náletů na protivníkovu zadní linii.

Operační zkušenosti

Španělská občanská válka

V bojích roku 1937 prokázal ANT-40 svou převahu nad tehdejšími stíhači republikánského letectva. Rychlost a schopnost nést těžký pumový náklad měnily taktiku bojů, byť se ukázaly slabiny v obranné palbě z zadního stanoviště.

Zimní válka a východní fronta

V letech 1939–1940 zasáhl ANT-40 do operací proti Finsku, kde se potýkal s tvrdou obranou finských dálkových střel. Na východní frontě roku 1941 pak mnoho strojů padlo za oběť německým Bf 109, pro které již jeho rychlost nestačila.

Údržba a provoz

Servisní intervaly

První velký servis byl stanoven po 50 letových hodinách a zahrnoval kontrolu motorových ložisek a duralových spojů křídel. Následné revize po 100 hodinách prováděly rozsáhlejší demontáže čelí, palivového systému a hydrauliky. Jednoduché konstrukční prvky snížily dobu odstávek na minimum.

Provozní náklady

Díky lehké konstrukci a spolehlivým motorům byly provozní náklady poměrně nízké. Spotřeba paliva se pohybovala kolem 350 l/h ve středním výkonu, přičemž udržování dvou motorů vyžadovalo zhruba 2 kg oleje za letovou hodinu.

Technické specifikace

Závěr

Tupolev ANT-40 SB se zapsal do historie jako první sovětský rychlý bombardér, který výrazně ovlivnil leteckou taktiku 30. let. Jeho lehká konstrukce, vysoká rychlost a solidní pumová kapacita mu dočasně zajišťovaly převahu nad většinou protivníků. Přestože s nástupem moderních stíhaček a protiletadlových systémů ztratil postupně svoji dominanci, zůstává vzorem ukázkové aerodynamiky a promyšleného konstrukčního konceptu své doby.