Avro Anson

Avro Anson

Avro Anson byl britský dvoumotorový víceúčelový letoun, který v roce 1935 uvedla do provozu společnost A.V. Roe and Company. Navržen původně jako lehký bombardér a spojovací letoun, brzy se stal klíčovým cvičným typem pro výuku navigace, radiotelegrafie a nočního létání. Svou jednoduchostí, spolehlivostí a univerzálností přispěl k rychlému zvýšení kvality pilotního výcviku v Královském letectvu (RAF) i v řadě dalších armád světa.

Vývoj a historie

Počátky zadání

V polovině 30. let RAF hledalo dvoumotorový letoun schopný nahradit zastaralé Avro Tutor a Airspeed Envoy. Zadání uspokojilo letadlo s doletovou schopností přesahující 1 500 km, prostorovou kapacitou pro navigační cvičení a možností jednoduchého přestavění na sanitní nebo spojovací verzi.

Prototypy a sériová výroba

První prototyp Anson Mk I vzlétl v březnu 1935 s párem motorů Armstrong Siddeley Cheetah IX o výkonu 350 hp každý. Po úspěšných zkouškách RAF objednalo tisíce kusů sériových Ansonů, vyráběných kromě továrny v Manchesteru i licenčně v Kanadě, Austrálii a Nizozemsku.

Konstrukce a aerodynamika

Trup a kokpit

Fuseláž Ansonu tvořila svařená ocelotrubková příhrada potažená kovovým pláštěm na přední části a plátnem na zadní části. Tandemová kabina pro instruktora a žáka nabízela širokou palubní přístrojovou desku a prostor pro osádku navigátora či radiotelegrafa v zadní části trupu.

Křídla a podvozek

Křídla byla celodřevěná se dvěma nosníky a plátěným potahem, spojená s trupem ocelovými vzpěrami. Pevný podvozek s odsouvanými kryty kol zvyšoval aerodynamickou čistotu a umožňoval provoz na polních letištích. Výklopný ocasní podvozek doplňovala pevná ocasní lyžina.

Pohonná jednotka a výkon

Motory Armstrong Siddeley Cheetah

Standardní verzí poháněly Anson Mk I dva sedmiválcové hvězdicové motory Cheetah IX s nuceným mazáním, každý o výkonu 350 hp. Pozdější verze Mk V používaly Cheetah XV (400 hp), což zlepšilo stoupavost a zvýšilo max. vzletovou hmotnost.

Letové charakteristiky

Anson dosahoval maximální rychlosti 320 km/h ve výšce 3 000 m a poskytoval cestovní rychlost kolem 300 km/h. Praktický dostup se pohyboval okolo 6 100 m a dolet při optimálním zatížení dosahoval až 1 800 km. Stoupavost se pohybovala kolem 4 m/s.

Varianty

• Anson Mk I: základní cvičná a spojovací verze pro RAF.
• Anson Mk II: kanadská verze s měřením vzdálenosti za pomoci radiomajáků.
• Anson Mk V: vybavena silnějšími motory Cheetah XV a zesíleným podvozkem.
• Anson Mk VI»: průzkumná verze s upravenou přístrojovou výbavou pro noční operace.
• Cívková sanitní a nákladní úprava: umožňovala převoz raněných nebo malého nákladu.

Operační nasazení

Role v RAF

Během druhé světové války prošlo výcvikem na Ansonu tisíce navigátorů, radiotelegrafistů i pilotů RAF. Letouny zároveň sloužily jako spojovací a lehký průzkumný prostředek při hlídkování nad pobřežím.

Export a civilní provoz

Po válce se Ansony uplatnily u civilních aeroklubů a menších leteckých společností v Kanadě, Austrálii i Brazílii. Díky stabilním letovým vlastnostem se využívaly pro přepravu pošty, sanitní lety i jako střední školní letouny při výcviku pilotů.

Technické parametry

Závěr

Avro Anson se díky své všestrannosti stal dlouhodobým pilířem výcviku navigátorů, radiotelegrafistů i pilotů. Jeho robustní konstrukce, spolehlivé motory a snadná údržba umožnily nespočet letových hodin v bojových podmínkách i po válce v civilním sektoru. Dodnes patří mezi oblíbené exponáty leteckých muzeí a veteránských přehlídek, kde připomíná zlatou éru dvoumotorových dvouplošníků.