Blohm & Voss BV 143 byla německá experimentální klouzavá bomba s raketovým pohonem, vyvíjená během druhé světové války jako protilodní zbraň pro Luftwaffe. Tento projekt vznikl na přelomu 30. a 40. let 20. století s cílem vytvořit zbraň, kterou by bylo možné vypustit z bombardéru mimo dosah střel protivníkovy protiletadlové obrany, a která by poté klouzala směrem k cíli nad hladinou moře a následně aktivovala svůj raketový motor pro závěrečný výpad k lodi. BV 143 nikdy nepřešla ze stavu prototypu do sériové výroby, ale přesto představuje pozoruhodný vývojový krok ve výzkumu řízených zbraní v první polovině 20. století.
Vývojový kontext a koncepce zbraně
Ve chvíli, kdy se ochrana spojeneckých obchodních lodí zvyšovala prostřednictvím silnější protiletadlové výzbroje, stávaly se tradiční nálety pro bombardéry stále nebezpečnějšími. Inženýři Blohm & Vossu pod vedením Dipl.-Ing. Richarda Vogta hledali řešení, které by umožnilo zasáhnout cíl z větší vzdálenosti a snížit riziko pro letouny nesoucí zbraň. Výsledkem byl návrh BV 143 – kombinace klouzavé bomby a raketové asistence, která měla navádět zbraň k cíli automaticky při nízké hladině letu. Design byl součástí širšího proudu německých experimentálních zbraní, mezi něž patřily i další projekty jako BV 246 a Henschel Hs 293.
Konstrukce a aerodynamika
BV 143 měla aerodynamický profil připomínající klouzavé torpédo s připevněnými křídly a ocasními plochami, které zajistily stabilizaci během klouzavého letu. Původní konstrukce využívala jednoduchá rovná křídla a křížový ocasní stabilizátor, které měly zajistit stabilitu bez aktivního řízení. Na spodní části trupu byla umístěna dlouhá sondová tyč o délce přibližně 2 metrů, která měla během letu nad hladinou moře fungovat jako mechanický spouštěč pro aktivaci raketového motoru těsně před dopadem. Tento mechanismus se však ukázal jako nepraktický a byl později nahrazen radiálním výškoměrem, který měl lépe snímat výšku nad vodní hladinou.
Motor a pohonný systém
Pohon BV 143 zajišťoval jeden Walter HWK 109-501 kapalný raketový motor, který poskytoval krátkodobý impuls přibližně 9,8 kN tahu. Raketový motor byl navržen tak, aby se aktivoval až v závěrečné fázi letu a urychlil klouzavý projektil přímo k cíli ve velmi nízké výšce nad mořskou hladinou. Toto raketové „dohoření“ mělo trvat maximálně asi 30 sekund a bylo klíčové pro dosažení potřebné rychlosti při dopadu. Kapacita paliva pro tento motor činila zhruba 165,5 kg, přičemž samotná raketa nebyla určena k soběstačnému letu, ale spíše jako asistující motor pro finální úsek směru.
Technické parametry
Celková délka BV 143 byla přibližně 5,98 metru a rozpětí křídel činilo okolo 3,13 metru, což ji řadilo mezi relativně kompaktní projektily ve srovnání s jinými zbraněmi té doby. Celková hmotnost zařízení se pohybovala kolem 1 073 kilogramů, přičemž výbušná hlavice nesla zhruba 500 kilogramů výbušniny. Raketový motor a další systémy přidávaly vlastní hmotnost, takže zbraň měla propracovanou rovnováhu mezi hmotností nákladu a letovými charakteristikami. Guidance systém byl primárně založen na gyroskopickém autopilotu, který se snažil udržet stabilní letovou hladinu těsně nad vodní hladinou, aby se maximalizovala pravděpodobnost zásahu cíle.
Řízení a navádění
Navádění BV 143 bylo řešeno mechanicky-automatickým systémem s gyroskopickým autopilotem, který měl upravovat klouzavý let směrem k cíli. Původní mechanická sonda sloužila jako jednoduché výškové čidlo, které mělo iniciovat aktivaci raketového motoru ve správný okamžik, ale kvůli mechanickým poruchám a nepřesnostem byla tato metoda nahrazena radarovému výškoměru či radiálnímu altimetru. Navzdory těmto inovacím však systém nikdy nedosáhl spolehlivé funkčnosti; bombardovaná zbraň často nedokázala udržet stabilní výšku nad hladinou, což vedlo k řadě selhání během testů.
Provozní využití a testování
BV 143 byla ve fázi vývoje a testování od roku 1941 až do poloviny roku 1943. Bylo postaveno přibližně 157 až 251 exemplářů, které se nicméně nikdy nedostaly do skutečného bojového nasazení kvůli technickým komplikacím a nedostatečné spolehlivosti systémů. Projekt byl nakonec zrušen a Německé letectvo se rozhodlo pro jiné typy řízených zbraní, které nabízely lepší výkon a spolehlivost. Například Henschel Hs 293, který nabídl jednodušší a účinnější způsob řízeného útoku na lodě, se stal preferovanou volbou.
Závěr: Historický význam BV 143
I když BV 143 nikdy nebyla nasazena v reálných bojových podmínkách, její vývoj představuje důležitou kapitolu v historii raketových a řízených zbraní. Projekt ukázal ambice a technické výzvy, kterým němečtí inženýři čelili při pokusu o vytvoření standoff zbraně před digitální érou moderní navigace a řízení letu. Koncept, který kombinoval klouzavý let s raketovým pohonem a automatickým řízením, byl předzvěstí pozdějších protilodních a vzdušných řízených střel, které se staly běžnými až mnoho let po skončení druhé světové války.
.jpg)
