Blériot-SPAD S.510 byl jedním z posledních dvouplošníkových stíhacích letounů, které vstoupily do služby ještě v éře před druhou světovou válkou. Byl to zároveň poslední stíhací dvouplošný typ zařazený do výzbroje francouzského letectva a poslední sériově vyráběný model legendární továrny Blériot-SPAD. Navzdory rostoucímu trendu k jednoplošníkům si tento stroj získal respekt pilotů pro svou obratnost a poměrně solidní výkony své doby, a dokonce zůstal v prvních letech války v aktivní službě jako cvičný nebo záložní letoun, i když se do skutečných bojů nakonec nedostal.
Vývoj a konstrukční koncept
Koncept S.510 pochází z francouzské výzvy armádního letectva z roku 1930, které požadovalo nový jednoplošný stíhací letoun. André Herbemont, šéfkonstruktér továrny Blériot-SPAD, ovšem sáhl po tradičním řešení – čistém dvouplošníku s otevřeným kokpitem a klasickým pevným podvozkem. I když vývoj jednoplošníků nabíral v Evropě na síle, S.510 vsadil na osvědčené principy dobré obratnosti, krátkého vzletu a stabilních letových vlastností. Trup letounu byl konstruován jako celokovová duralová skořepina vzadu s opláštěnými křídly a ocasními plochami, které byly potažené plátnem. Tato konstrukce byla typická pro meziválečnou éru, kdy se kombinovaly moderní materiály s tradičními technologiemi.
První prototyp vzlétl 6. ledna 1933 a během letových testů bylo zjištěno, že stroj potřebuje úpravy pro lepší stabilitu – prodloužil se trup a zvětšily svislé ocasní plochy. Po srovnávacích zkouškách, ve kterých S.510 soutěžil s takovými typy jako Dewoitine D.500, sice francouzské velení nakonec zvolilo jednoplošník Dewoitine jako standardní stíhač, ale přesto byla udělena zakázka na výrobu 60 kusů S.510, které byly dodávány od konce roku 1936.
Technická charakteristika
Letoun Blériot-SPAD S.510 je technicky zajímavý právě jako mezistupeň mezi staršími dvouplošníky první světové války a moderními monoplány druhé světové války. Jeho konstrukce byla robustní a navržena s ohledem na snadnou údržbu a přehlednost pro pilota.
Rozměry a hmotnosti:
Letoun měl rozpětí 8,84 m a délku 7,46 m, výšku přibližně 3,7 m a celkovou plochu křídel kolem 22 m². Suchá hmotnost činila přibližně 1250 kg a maximální vzletová hmotnost dosahovala až 1830 kg, což odpovídalo konstrukčním možnostem své doby a pomáhalo udržet nízký zatížený plošný poměr, důležitý pro obratnost.
Pohonná jednotka:
Srdcem letounu byl jeden dvanáctiválcový kapalinou chlazený motor Hispano-Suiza 12Xbrs, o výkonu přibližně 690 hp (507 kW). Motor poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli a poskytoval dostatečnou sílu, aby stroj dosáhl dobrých letových parametrů, zejména ve stoupání.
Letové výkony:
Maximální rychlost dosahovala zhruba 370 km/h ve výšce kolem 4500 m a cestovní rychlost byla přibližně 324 km/h. Letoun měl velmi dobré stoupavé schopnosti – do výšky 5 000 m se dokázal vyvézt za přibližně 5 minut 30 sekund, a jeho služební výška přesahovala 10 500 m. Dolet činil přibližně 875 km, což mu dávalo solidní operační rádius pro tehdejší bojové použití.
Výzbroj:
Standardním výzbrojním vybavením byly čtyři kulomety MAC 1934 ráže 7,5 mm, umístěné pod dolním křídlem v gondolách. Toto řešení umožnilo jednoduché umístění zbraní mimo osu vrtule bez nutnosti synchronizačního zařízení, i když šlo o kompromis v dosažení soustředěné palby. U posledních dvou sériových kusů byla experimentálně zkoušena výzbroj kombinující motorový kanón a kulomety, ale tato varianta se neprosadila.
Operační využití a odkaz
Blériot-SPAD S.510 vstoupil do služby v roce 1936, kdy postupně nahrazoval starší dvouplošné a hornoplošné stíhací letouny jako Morane-Saulnier M.S.225 nebo Nieuport-Delage NiD 62 ve skupinách GC I/7 a GC II/7. Francouzští piloti oceňovali jeho spolehlivost a nenáročné letové vlastnosti, což se projevilo nízkou nehodovostí během prvních let služby. S.510 byl také populární součástí akrobatických skupin, které předváděly své umění na leteckých dnech v Evropě.(Valka.cz)
V druhé polovině 30. let však rychle stárnul v porovnání s moderními jednoplošníky, jako byly Morane-Saulnier M.S.406, Dewoitine D.520 nebo britský Hurricane. Do vypuknutí druhé světové války už většina S.510 sloužila jako cvičné nebo záložní letouny a do skutečných bojů nezasáhla. Poslední kusy byly vyřazeny v roce 1940 a všechny nakonec sešrotovány bez možnosti obnovy po válce.
Shrnutí
Blériot-SPAD S.510 představuje fascinující mezník v historii francouzského letectví – poslední dvouplošníkový stíhací letoun, který vstoupil do služby v době, kdy už svět směřoval k moderním jednoplošníkům. Jeho konstrukce, parametry a letové výkony nabízejí jedinečný pohled na technologii a taktické myšlení meziválečné doby, kdy vývoj letadel rychle přecházel z tradičních řešení k inovacím, které definovaly bojové letectví druhé světové války.
