Bréguet 16

Bréguet 16: Francouzský noční bombardér, který navázal na úspěch legendárního Bréguetu 14

Letoun z období proměny vojenského letectví

První světová válka znamenala pro letectví mimořádně dynamické období, během něhož se z původně jednoduchých průzkumných strojů postupně stávaly specializované vojenské letouny schopné plnit stále náročnější úkoly. Zatímco na začátku konfliktu sloužila letadla především k pozorování nepřátelských pozic a předávání informací pozemním jednotkám, postupem času se jejich úloha výrazně rozšířila. Začaly vznikat stíhací letouny, bombardéry, průzkumné stroje i specializované noční bombardovací konstrukce. Jedním ze zajímavých představitelů této vývojové etapy byl francouzský Bréguet 16, dvoumístný dvouplošník navržený především pro bombardovací operace za zhoršených světelných podmínek. Přestože se tento letoun nedostal do bojového nasazení během samotné první světové války v takovém rozsahu, jaký jeho konstruktéři původně zamýšleli, představoval důležitý krok ve vývoji francouzského vojenského letectví a v poválečných letech našel uplatnění také v několika zahraničních leteckých službách.

Bréguet 16 vznikl jako zvětšený a upravený pokračovatel úspěšného typu Bréguet 14, který patřil mezi nejvýznamnější francouzské vojenské letouny první světové války. Nová konstrukce měla nabídnout větší nosnost, delší dolet a dostatečný prostor pro výzbroj i palivo potřebné při nočních bombardovacích misích. Jeho hlavním určením bylo nahradit starší bombardovací letouny Voisin VIII a Voisin X, jejichž konstrukce již přestávala odpovídat rostoucím požadavkům vojenského letectva. Výsledkem byl robustní dvouplošník s poměrně velkým rozpětím křídel, výkonným kapalinou chlazeným motorem Renault a možností nést až 550 kilogramů pum. Bréguet 16 tak představoval zajímavé spojení osvědčených konstrukčních principů a nových požadavků na specializované bombardovací stroje.

Historické pozadí a vznik letounu Bréguet 16

Francouzské letectvo na konci první světové války

V průběhu první světové války si francouzské vojenské letectvo postupně vybudovalo rozsáhlou flotilu letounů určených pro různé operační úkoly. Vedle stíhacích strojů, které zajišťovaly ochranu vlastních formací a bojovaly o vzdušnou převahu, hrály významnou roli také bombardovací jednotky. Jejich úkolem bylo narušovat zásobování nepřítele, útočit na železniční uzly, vojenská letiště, sklady a další důležité cíle v zázemí fronty. Zvláštní význam měly noční bombardovací operace, protože tma poskytovala určitou ochranu před nepřátelskými stíhači a protiletadlovou palbou. Noční létání však zároveň přinášelo řadu technických i navigačních problémů. Piloti měli omezený výhled, orientace v prostoru byla složitější a přesné zaměření cíle vyžadovalo značné zkušenosti posádky.

Francouzské bombardovací jednotky v tomto období využívaly mimo jiné letouny Voisin VIII a Voisin X. Šlo o konstrukce, které sice dokázaly plnit své úkoly, ale jejich výkony, nosnost a celkové technické možnosti již nebyly zcela dostačující. Vojenské velení proto potřebovalo modernější stroj, jenž by dokázal přepravit větší množství pum a paliva, přičemž by si zachoval přijatelné letové vlastnosti a dostatečnou spolehlivost. Právě z těchto požadavků vzešel projekt Bréguet 16, jehož vývoj vycházel z konstrukčních zkušeností získaných při výrobě typu Bréguet 14.

Konstrukční základ: úspěšný Bréguet 14

Za vývojem Bréguetu 16 stála francouzská společnost spojená se jménem konstruktéra Louise Brégueta. Její předchozí typ Bréguet 14 se během první světové války velmi osvědčil jako průzkumný a bombardovací letoun. Vyznačoval se pevnou konstrukcí, dobrými letovými vlastnostmi a rozsáhlým využitím kovových konstrukčních prvků, které byly v tehdejším letectví stále relativně pokrokovým řešením. Jeho úspěch poskytl konstruktérům vhodný technický základ pro vývoj většího letounu, který by dokázal přepravovat těžší náklad na delší vzdálenosti.

Bréguet 16 nebyl zcela novou konstrukcí vytvořenou od začátku. Šlo především o zvětšenou a upravenou variantu Bréguetu 14, u níž bylo výrazně zvětšeno rozpětí křídel. To se zvýšilo přibližně ze 14,36 metru u předchůdce na téměř 17 metrů u nového stroje. Větší nosná plocha umožnila zvýšit užitečné zatížení a současně vytvořila prostor pro přepravu většího množství paliva a pum. Konstrukční podobnost s předchozím typem zároveň přinášela výhodu v podobě využití již získaných zkušeností s výrobou, údržbou a provozem letounů značky Bréguet.

První prototyp a zahájení zkoušek

Prototyp Bréguetu 16 uskutečnil první let v červnu 1918. V některých historických přehledech se jako přesné datum uvádí 1. červen 1918, přičemž první zkušební let je spojován se zkušebním pilotem společnosti Bréguet M. de Bailliencourtem. První zkoušky měly ověřit nejen základní letové vlastnosti, ale také ergonomii pilotního prostoru, ovládací prvky a chování letounu při různých režimech letu. Zkušební pilot upozornil například na nevhodné umístění některých ovládacích prvků a na omezený výhled na zem při stoupání a klesání. Takové připomínky byly pro tehdejší vývoj leteckých konstrukcí běžné a ukazovaly, že i zdánlivě drobné detaily mohly výrazně ovlivnit bezpečnost a efektivitu provozu.

Výsledky prvních zkoušek potvrdily, že Bréguet 16 má potenciál stát se užitečným bombardovacím letounem. Jeho konstrukce umožňovala přepravu poměrně velkého nákladu a parametry odpovídaly představám o moderním dvoumístném nočním bombardéru. Vývoj však probíhal v době, kdy se první světová válka blížila ke konci. Přestože byly připravovány plány na rozsáhlejší výrobu, uzavření příměří v listopadu 1918 výrazně změnilo vojenské potřeby Francie a původně zamýšlené výrobní programy byly omezeny nebo přehodnoceny.

Konstrukce a technické řešení Bréguetu 16

Robustní dvouplošná konstrukce

Bréguet 16 byl klasickým dvouplošníkem s dvojicí nosných křídel umístěných nad sebou. Toto konstrukční uspořádání bylo na konci první světové války stále velmi rozšířené, protože nabízelo dobrý poměr mezi nosností, pevností a dosažitelnými letovými vlastnostmi. Dvouplošná konstrukce umožňovala vytvořit dostatečně velkou nosnou plochu bez nutnosti používat extrémně dlouhá samostatná křídla. U bombardovacího letounu, který musel přepravovat značné množství paliva a výzbroje, byla tato vlastnost mimořádně důležitá.

Křídla Bréguetu 16 měla rozpětí přibližně 16,96 až 17 metrů a jejich celková plocha se v historických technických přehledech uvádí přibližně mezi 73,5 a 75,5 metru čtverečního. Konstrukce byla doplněna vzpěrami a výztužnými prvky, které zajišťovaly potřebnou pevnost při zatížení během letu. Na obou křídlech byly umístěny také křidélka, jejichž úkolem bylo řídit náklon letounu. Celková koncepce odpovídala tehdejším požadavkům na vojenský bombardovací dvouplošník, u něhož měla přednost stabilita a nosnost před maximální rychlostí a obratností.

Trup a uspořádání posádky

Trup letounu měl délku přibližně 9,55 metru a byl navržen tak, aby poskytoval prostor pro dva členy posádky. V přední části se nacházela pohonná jednotka, za ní pilotní prostor a stanoviště pozorovatele či střelce. Takové uspořádání bylo u tehdejších bombardovacích letounů běžné, protože umožňovalo rozdělit úkoly mezi dva specialisty. Pilot se soustředil na řízení stroje, udržování požadované výšky a navigaci, zatímco druhý člen posádky měl na starosti pozorování okolí, obranu letounu a činnosti související s bombardováním.

Dvoučlenná posádka byla pro noční bombardovací operace důležitá především kvůli náročnosti orientace a koordinace jednotlivých úkolů. Pilot nemohl během letu věnovat veškerou pozornost navigaci, sledování okolního prostoru a současně přesnému provedení bombardovacího útoku. Přítomnost pozorovatele proto výrazně zvyšovala praktickou použitelnost letounu. V prostředí první světové války, kdy navigační systémy byly velmi jednoduché a posádky se často spoléhaly na mapy, orientační body a základní navigační pomůcky, představovalo takové rozdělení práce významnou výhodu.

Materiály a pevnost konstrukce

Jedním ze zajímavých aspektů konstrukční filozofie společnosti Bréguet bylo využívání kovových prvků v nosné konstrukci. V době, kdy mnoho letounů stále spoléhalo především na dřevěné části a plátěné potahy, představoval větší podíl kovových konstrukčních prvků důležitou výhodu z hlediska pevnosti a odolnosti. Bréguet 16 navazoval na zkušenosti získané u svého předchůdce a jeho konstrukce byla přizpůsobena vyšší vzletové hmotnosti i požadavkům na přepravu rozsáhlé pumové výzbroje.

Pevnost draku byla důležitá nejen během běžného letu, ale také při vzletu s plným nákladem a při přistání na tehdejších často neupravených letištních plochách. Bombardovací letoun musel zvládnout značné zatížení způsobené palivem, výzbrojí, vybavením a samotnou posádkou. Konstrukce proto musela představovat kompromis mezi dostatečnou pevností, přijatelnou hmotností a výrobní náročností. Bréguet 16 byl v tomto ohledu typickým představitelem přechodového období, kdy se vojenské letectví začalo stále více orientovat na specializované a výkonnější stroje.

Pohonná jednotka a letové vlastnosti

Motor Renault 12Fe

Základní sériové provedení Bréguetu 16 využívalo kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Renault 12Fe o výkonu přibližně 300 koňských sil, tedy asi 224 kilowattů. Tento motor představoval důležitou součást celého konstrukčního řešení, protože musel zajistit pohon relativně velkého dvouplošníku s maximální vzletovou hmotností přibližně 2 200 kilogramů. Kapalinové chlazení umožňovalo udržovat provozní teplotu motoru v přijatelných mezích a bylo v té době běžným řešením u výkonnějších vojenských letounů.

Motor byl umístěn v přední části trupu a poháněl tažnou vrtuli. Výkon 300 koní nebyl z dnešního pohledu nijak mimořádný, ale v kontextu letecké techniky roku 1918 představoval solidní hodnotu. Konstrukce motoru odpovídala požadavkům na dlouhodobější provoz a přepravu těžkého nákladu. V případě bombardovacího letounu byla spolehlivost pohonné jednotky mimořádně důležitá, protože porucha motoru během nočního letu nad nepřátelským územím mohla znamenat vážné ohrožení celé posádky.

Rychlost, dostup a dolet

Maximální rychlost Bréguetu 16 se pohybovala přibližně kolem 160 kilometrů za hodinu při letu v malé výšce. Cestovní rychlost dosahovala zhruba 140 kilometrů za hodinu, což odpovídalo charakteru letounu určeného pro delší bombardovací mise. Nešlo o stroj, jehož hlavní předností by byla rychlost. Konstruktéři se soustředili především na nosnost, dolet a stabilitu, tedy na vlastnosti nezbytné pro bombardovací úkoly.

Praktický dostup se pohyboval přibližně kolem 4 600 metrů a dosažení výšky 4 000 metrů vyžadovalo podle historických údajů přibližně 51 minut a 10 sekund. Tato hodnota ukazuje, že Bréguet 16 nebyl nijak zvlášť rychlým stoupavým letounem, zejména pokud byl plně zatížen. Jeho hlavním úkolem totiž nebylo rychlé získání výškové převahy, ale přeprava pum a paliva na potřebnou vzdálenost. Maximální dolet se uvádí přibližně 900 kilometrů, což představovalo významný parametr pro bombardovací operace na větší vzdálenosti.

Výzbroj a bombardovací schopnosti

Pumový náklad až 550 kilogramů

Jedním z hlavních důvodů vzniku Bréguetu 16 byla potřeba zvýšit bombardovací kapacitu francouzských nočních jednotek. Letoun proto dokázal přepravovat pumový náklad až 550 kilogramů. Na konci první světové války šlo o značnou hodnotu, která umožňovala útočit na vojenské objekty a další důležité cíle v nepřátelském zázemí. Pumy mohly být použity proti skladům, dopravní infrastruktuře, vojenským táborům nebo průmyslovým objektům.

Samotná schopnost nést těžký pumový náklad však představovala pouze jednu část celkového bojového potenciálu. Pro úspěšné provedení bombardovací mise bylo nutné zajistit také dostatečné množství paliva, správnou navigaci a koordinaci posádky. Zvláštní význam měla přesnost bombardování, která byla v tehdejší době omezená dostupnými zaměřovacími prostředky a technickými možnostmi. Noční operace navíc vyžadovaly pečlivé plánování trasy a orientaci podle terénních či světelných bodů.

Obranná kulometná výzbroj

Vedle pumové výzbroje disponoval Bréguet 16 také kulomety určenými k obraně před nepřátelskými letouny. Historické přehledy uvádějí kombinaci synchronizovaného kulometu Vickers ráže 7,7 milimetru v přední části letounu a pohyblivých kulometů Lewis stejné ráže v zadním prostoru posádky. Některé popisy uvádějí celkovou výzbroj tří kulometů, přičemž přesné uspořádání se mohlo lišit podle konkrétní konfigurace a pramene.

Přední kulomet umožňoval pilotovi vést palbu ve směru letu, zatímco zadní obranná výzbroj poskytovala možnost reagovat na útoky přicházející ze zadní polosféry. U bombardovacích letounů byla tato ochrana důležitá, protože jejich konstrukce zpravidla nebyla optimalizována pro vzdušný souboj se stíhacími stroji. Posádka proto musela spoléhat na kombinaci obranné výzbroje, vhodné letové výšky, nočních podmínek a operační taktiky.

Operační nasazení a služba po první světové válce

Změna situace po příměří v roce 1918

Bréguet 16 se objevil v době, kdy se první světová válka již blížila ke svému konci. Jeho vývoj a zkoušky sice probíhaly v roce 1918, ale příměří z 11. listopadu téhož roku zásadně změnilo požadavky francouzského vojenského letectva. Rozsáhlé objednávky nových bombardovacích letounů již nebyly tak naléhavé jako v době intenzivních bojů. Výrobní programy byly omezeny a armáda se musela zaměřit na reorganizaci, modernizaci a hospodárnější využívání existující techniky.

Původní záměr využít Bréguet 16 jako náhradu starších bombardovacích strojů tak nemohl být realizován v plném rozsahu během války. Přesto se konstrukce neztratila a její výroba pokračovala v omezeném poválečném programu. Celkový počet vyrobených letounů se v historických pramenech obvykle odhaduje přibližně na 200 kusů. Tento počet dokládá, že nešlo pouze o experimentální prototyp, ale o skutečně vyráběný typ, který našel své místo v poválečném vojenském letectví.

Služba ve francouzském letectvu

Po skončení války se Bréguet 16 uplatnil jako noční bombardovací letoun pod označením Bréguet 16 Bn.2. Označení Bn.2 souviselo s kategorií dvoumístných nočních bombardovacích strojů a nemělo by být zaměňováno s podobným označením používaným u těžkých bombardérů. Letouny tohoto typu mohly sloužit v jednotkách, které potřebovaly relativně výkonný stroj schopný přepravovat větší náklad na delší vzdálenost.

V poválečném období se změnila také povaha vojenských úkolů. Vedle klasického bombardování se letectvo stále více zapojovalo do průzkumu, podpory pozemních jednotek a udržování vojenské přítomnosti v zámořských oblastech. Část Bréguetů 16 byla nasazena například v Sýrii a Maroku, kde francouzské letectvo plnilo úkoly související s kontrolou rozsáhlých území a podporou pozemních operací. Tyto mise ukazovaly, že letoun mohl být využit i mimo původní evropské válečné prostředí.

Export do zahraničí

Bréguet 16 se objevil také ve výzbroji zahraničních uživatelů. Historické prameny zmiňují zejména Čínu a Československo. Exportní uplatnění bylo pro francouzské výrobce důležité, protože po skončení první světové války se na mezinárodním trhu objevila poptávka po vojenských letounech, které byly konstrukčně ověřené a současně cenově dostupnější než nejnovější poválečné projekty.

Zahraniční služba Bréguetu 16 je zajímavá také z pohledu rozvoje letectví ve státech, které po válce budovaly nebo modernizovaly své vojenské letecké síly. Francouzské konstrukce měly v tomto období značný mezinárodní vliv a jejich export pomáhal šířit zkušenosti s moderními letadly, leteckým výcvikem i organizací vojenských leteckých jednotek. U jednotlivých zahraničních uživatelů se však mohly lišit počty převzatých strojů, délka jejich služby i konkrétní provozní využití.

Bréguet 16 Patria a pokus o dálkový let do Macaa

Portugalský letoun s neobvyklým úkolem

Jednou z nejzajímavějších kapitol historie Bréguetu 16 je jeho spojení s portugalským dálkovým letem z Lisabonu do Macaa. Portugalsko získalo jeden exemplář tohoto typu, který dostal jméno Patria. Letoun měl posloužit při ambiciózním dálkovém podniku, jehož cílem bylo překonat velkou vzdálenost mezi Evropou a portugalským zámořským územím v Asii. V první polovině dvacátých let představovaly takové lety mimořádně náročné výkony, protože letecká navigace, meteorologické předpovědi, radiová komunikace i infrastruktura pro doplňování paliva byly stále velmi omezené.

Přestože byl Bréguet 16 původně konstruován jako vojenský bombardér, jeho relativně velký dolet a robustní konstrukce z něj činily zajímavého kandidáta pro dálkové letecké podniky. V případě letu do Macaa bylo nutné počítat s dlouhými úseky nad územím, kde byla dostupnost vhodných letišť a servisního zázemí omezená. Posádka proto musela pečlivě plánovat jednotlivé etapy, zásoby paliva i možnosti nouzového přistání.

Neúspěšná cesta a zničení letounu

Dálkový podnik letounu Patria nakonec neskončil podle očekávání. Během cesty došlo k nehodě v Indii, kde byl stroj zničen při nouzovém přistání. Původní letoun tak nedokázal dokončit plánovanou trasu do Macaa. Portugalské úsilí však pokračovalo s náhradním strojem označovaným jako Patria II, který navázal na původní záměr dálkového letu.

Příběh Patria je zajímavý především tím, že ukazuje proměnu využití vojenských letadel v meziválečném období. Stroje původně určené pro bojové úkoly začaly sloužit také k dálkovým letům, průkopnickým výpravám a demonstracím možností moderního letectví. Zároveň připomíná, jak nebezpečné byly dálkové letecké podniky ve dvacátých letech, kdy i relativně dobře připravená posádka musela počítat s vysokým rizikem technické závady, nepříznivého počasí nebo nouzového přistání.

Význam a historické hodnocení Bréguetu 16

Přechod mezi válečnou a poválečnou generací letounů

Bréguet 16 představoval důležitý přechodový typ mezi bombardovacími konstrukcemi první světové války a specializovanějšími letouny meziválečného období. Jeho vývoj vycházel z osvědčeného Bréguetu 14, ale větší rozpětí křídel, vyšší nosnost a delší dolet odpovídaly novým požadavkům na bombardovací operace. Letoun ukazoval, že konstruktéři již nepovažovali bombardér pouze za stroj schopný dopravit několik pum nad nepřátelské pozice, ale začínali jej vnímat jako součást širšího systému strategického působení.

Jeho konstrukční řešení bylo založeno na tehdy běžné dvouplošné koncepci, která nabízela potřebnou nosnost a pevnost. Přestože Bréguet 16 nedosahoval mimořádných rychlostí a jeho stoupavost byla při plném zatížení poměrně omezená, dokázal plnit úkoly, pro které byl navržen. V tomto ohledu byl typickým představitelem vojenského letectví konce první světové války, kdy se jednotlivé konstrukční parametry optimalizovaly podle konkrétního operačního určení.

Srovnání s Bréguetem 14

Při hodnocení Bréguetu 16 je vhodné věnovat pozornost také jeho vztahu k předchůdci Bréguetu 14. Oba stroje sdílely základní konstrukční filozofii a řadu technických principů, avšak Bréguet 16 byl větší a přizpůsobený vyššímu užitečnému zatížení. Nejviditelnějším rozdílem bylo rozpětí křídel, které se zvětšilo přibližně o 2,6 metru. To umožnilo vytvořit větší nosnou plochu a lépe rozložit zatížení vznikající při přepravě paliva a pum.

Zvětšení konstrukce však mělo také své nevýhody. Vyšší hmotnost a větší rozměry znamenaly nároky na pohonnou jednotku, vzletovou a přistávací plochu i celkovou údržbu. Bréguet 16 proto nebyl jednoduše lepší verzí Bréguetu 14 ve všech ohledech, ale spíše specializovaným strojem určeným pro jiný typ úkolů. Zatímco jeho předchůdce byl všestranným průzkumným a bombardovacím letounem, Bréguet 16 byl navržen především jako větší bombardovací platforma pro noční operace.

Proč si Bréguet 16 zaslouží pozornost

Historický význam Bréguetu 16 nespočívá v tom, že by se stal jedním z nejznámějších nebo nejúspěšnějších letounů první světové války. Jeho význam je spíše spojen s vývojem specializovaných bombardovacích konstrukcí a s přechodem od improvizovaných válečných řešení k promyšlenějším leteckým projektům. Ukazuje, jak rychle se během několika let změnily požadavky na vojenské letouny a jak důležitou roli začaly hrát nosnost, dolet, obranná výzbroj a spolupráce vícečlenné posádky.

Zajímavá je rovněž jeho poválečná historie, která zahrnovala službu v několika zemích, nasazení v zámořských oblastech a účast na ambiciózním dálkovém leteckém podniku Patria. Bréguet 16 tak představuje nejen technickou kapitolu francouzského letectví, ale také zajímavý příklad toho, jak se vojenská letecká technika přizpůsobovala novým podmínkám po skončení světového konfliktu.

Závěr: Bréguet 16 jako zajímavá kapitola francouzského letectví

Francouzský Bréguet 16 byl dvoumístný bombardovací dvouplošník, který vznikl na základě zkušeností získaných při vývoji úspěšného typu Bréguet 14. Jeho hlavním cílem bylo poskytnout francouzskému vojenskému letectvu výkonnější platformu pro noční bombardovací operace, která by dokázala přepravit větší množství paliva a pum na delší vzdálenosti. Díky rozpětí křídel téměř 17 metrů, motoru Renault 12Fe o výkonu 300 koní a pumovému nákladu až 550 kilogramů představoval zajímavou konstrukci odpovídající požadavkům letectví na konci první světové války.

Přestože jeho plánované bojové využití výrazně ovlivnilo ukončení války v listopadu 1918, Bréguet 16 nezůstal pouze neúspěšným válečným projektem. Přibližně dvě stovky vyrobených exemplářů našly uplatnění v poválečném francouzském letectvu a část letounů se dostala také do zahraničí. Jeho příběh navíc obohatila portugalská Patria, která se stala součástí pokusu o dálkový let z Lisabonu do Macaa. Bréguet 16 tak zůstává zajímavým dokladem technického vývoje meziválečného letectví a připomínkou období, kdy se vojenské letouny začaly stále více specializovat podle konkrétních operačních potřeb.

Technické specifikace letounu Bréguet 16 Bn.2

Následující tabulka shrnuje základní technické a výkonové parametry standardního provedení Bréguet 16 Bn.2. Jednotlivé historické prameny se v některých údajích, zejména v ploše křídel a celkové výšce, mírně rozcházejí. Proto jsou u těchto parametrů uvedeny hodnoty používané v nejčastějších technických přehledech.

Parametr	Technická hodnota
Výrobce	Bréguet
Země původu	Francie
První let	Červen 1918
Typ letounu	Dvoumístný noční bombardér
Konstrukce	Dvouplošník
Posádka	2 osoby
Délka	9,55 m
Rozpětí křídel	16,96 m
Výška	přibližně 3,32 m
Nosná plocha	přibližně 75,5 m²
Pohonná jednotka	Renault 12Fe
Typ motoru	Kapalinou chlazený dvanáctiválec
Výkon motoru	300 k (224 kW)
Maximální rychlost	160 km/h
Cestovní rychlost	přibližně 140 km/h
Praktický dostup	4 600 m
Doba výstupu do 4 000 m	přibližně 51 minut
Maximální dolet	přibližně 900 km
Hmotnost prázdného letounu	1 265 kg
Maximální vzletová hmotnost	přibližně 2 200 kg
Pumový náklad	až 550 kg
Kulometná výzbroj	Vickers a Lewis, ráže 7,7 mm
Přibližný počet vyrobených kusů	200

Poznámka: Technické údaje se mohou podle konkrétní výrobní série, konfigurace a použité historické dokumentace mírně lišit. Tabulka představuje obvyklé publikované hodnoty pro provedení Bréguet 16 Bn.2.