Arado Ar 66

Arado Ar 66 byl jednomotorový dvoumístný dvouplošný cvičný a lehký noční bombardovací letoun německé konstrukce, vyráběný v letech 1933–1943 firmou Arado. S prvním letem již v roce 1932 a zařazením do výzbroje Luftwaffe v roce 1933 se stal jedním z nejrozšířenějších školních typů předválečného a válečného německého letectva.

Vývoj a konstrukce

Počátky a prototypy

První prototyp Ar 66a vzlétl v roce 1932 s kapalinou chlazeným osmiválcem Argus As 10 C o výkonu 176 kW (240 k) a pevnými podvozkovými nohami. Variantou Ar 66b z téhož roku byla loďová verze s jednoduchým plovákovým podvozkem, určená pro námorní výcvik. Na základě zkušeností z testů následoval třetí prototyp Ar 66c již se sériovým kolovým podvozkem, který se od roku 1933 stal základem sériového Ar 66 C.

Konstrukční řešení

Trup tvořila svařovaná ocelová trubková kostra potažená plátnem a duralovými panely, křídla byla dřevěné s látkovou potahovou koncovkou. Horní křídlo bylo upevněno nad trupem na vzpěrách, spodní přímo na hlavním nosníku, což poskytovalo pilotům dobrou viditelnost při výuce i nočních operacích. Palivové nádrže se nacházely v mezikřídlí, chladič byl umístěn pod trupem v gondole vzadu za motorem.

Technické parametry

Hlavní rozměry a hmotnosti

Posádka: 2 (žák + instruktor)
Rozpětí křídel: 10,00 m
Délka: 8,30 m
Výška: 2,93 m
Plocha křídel: 28,8 m²
Prázdná hmotnost: 905 kg
Maximální vzletová hmotnost (MTOW): 1 330 kg

Pohonná jednotka

Motor: Argus As 10 C, kapalinou chlazený invertovaný osmiválec
Výkon: 176 kW (240 k)

Výkony

Maximální rychlost: 210 km/h
Průměrná cestovní rychlost: 180 km/h
Přistávací rychlost: 80 km/h
Výstup do 1 000 m: 4,1 min
Praktický dolet: 716 km
Praktický dostup: 6 000 m

Varianty

Ar 66a

První prototyp s pevnými koly a motorem Argus As 10 C o výkonu 176 kW, zkoušený od roku 1932.

Ar 66b

Opět prototypová série se dvěma dřevěnými plováky místo kol, určená pro námořní piloty, bylo vyrobeno 10 kusů v roce 1933.

Ar 66C

Hlavní sériová verze s kolovým podvozkem, větší směrovkou a vyváženými výškovkami. Přes 1 400 exemplářů sloužilo jako základní cvičné stroje Luftwaffe.

Ar 66D/E

Ojedinělé modifikace: Ar 66D s upraveným rádiovým vybavením a Ar 66E se plováky pro pobřežní výcvik (každá vyrobena v jednom až dvou kusech).

Provoz a uživatelé

Ar 66C se stal páteří cvičného letectva Luftwaffe, kde byl nasazen od roku 1933 až do konce války. Sloužil i v rumunském a československém letectvu, kde se piloti výcviku převážně učili na základně Praha–Kbely. Od roku 1943 byl často nasazován v roli lehkého nočního bombardéru u Nachtschlachtgruppen.

Závěr

Arado Ar 66 díky jednoduché a robustní konstrukci, spolehlivému motoru a vynikajícím letovým vlastnostem vychoval desítky tisíc pilotů před i během druhé světové války. Jako dvouplošník symbolizuje přechodnou éru mezi dřevěnými cvičnými stroji a moderními kovovými stíhačkami, přičemž jeho nasazení v nočních operacích předznamenalo utajené postupy bitevního letectva. Přestože se dnes na letištích objevují jen občas jako veteráni, zůstává Ar 66 milníkem v dějinách vojenského pilotního výcviku.