Lockheed YF-12

Lockheed YF-12

Lockheed YF-12 byl revolučním experimentálním letounem vyvinutým firmou Lockheed Corporation v 60. letech 20. století. Původně byl navržen jako součást programu A-12 Oxcart CIA pro průzkumné účely, ale později byl přepracován pro roli stíhacího letounu. YF-12 byl velký, rychlý a měl výborné výkonnostní parametry, což mu dělalo z něj jednoho z nejvíce pokročilých letounů své doby.

Letoun Lockheed YF-12 měl délku přibližně 31 metrů a rozpětí křídla přes 16 metrů. Byl poháněn třemi dvouproudovými motory Pratt & Whitney J58 s možností dosažení rychlosti přesahující Mach 3. To mu umožňovalo rychle reagovat a pronikat na vysoké výšky, což bylo v té době zcela revoluční.

Jedinečností YF-12 byla jeho schopnost provádět lety ve velmi vysokých rychlostech na extrémních výškách, což mu umožňovalo být efektivním obranným prostředkem. Byl to jeden z prvních letounů, který využíval radarově naváděné střely dlouhého dosahu, což mu dělalo z něj důležitý prvek v tehdejších leteckých doktrínách. I když bylo vyrobeno jen několik kusů YF-12, jeho technologie a zkušenosti z něj získané přispěly k rozvoji moderního stíhacího letectví.

Parametry Lockheed YF-12

Lockheed YF-12 byl jedním z nejvíce pokročilých letadel své doby, což se projevovalo ve vysokých výkonnostních parametrech. Zde jsou některé z hlavních parametrů tohoto experimentálního letounu:

  1. Rozpětí křídla: Lockheed YF-12 měl rozpětí křídla přibližně 16,94 metru (55 stop a 7 palců).
  2. Délka letadla: Celková délka letadla činila zhruba 32,92 metru (108 stop a 1 palec).
  3. Maximální rychlost: Letoun byl schopen dosáhnout rychlosti přesahující Mach 3, což je téměř třikrát rychlost zvuku (přes 3 600 km/h nebo 2 200 mph).
  4. Výkon: Byl poháněn třemi dvouproudovými motory Pratt & Whitney J58 s možností afterburneru, každý s tahem kolem 68 kN (15 000 liber).
  5. Dolet: Díky své vysoké rychlosti a efektivitě měl YF-12 velký dolet, umožňující mu provádět dlouhé průzkumné mise.
  6. Výzbroj: Letoun měl schopnost nést různé typy radarově naváděných střel vzduch-vzduch, což z něj dělalo efektivního bojovníka.
  7. Kapacita: YF-12 byl navržen pro provoz ve dvoučlenné posádce, pilot a navigátor/střelec.

Tyto parametry ukazují, že Lockheed YF-12 byl letounem mimořádných schopností a technologických inovací. Byl klíčovým prvkem v rozvoji letectví a vojenského výzkumu v období studené války a jeho vliv je znatelný i v moderním stíhacím letectví.

Výzbroj Lockheed YF-12

Lockheed YF-12 byl vybaven výzbrojí, která mu umožňovala plnit roli stíhacího letounu a provádět vzdušné operace. Zde jsou hlavní prvky výzbroje tohoto letounu:

  1. Střely vzduch-vzduch: YF-12 byl schopen nést a odpalovat radarově naváděné střely vzduch-vzduch. V jeho výzbroji byly zahrnuty střely typu AIM-47 Falcon, což byly střely dlouhého dosahu, určené k ničení vzdušných cílů.
  2. Kanón: Vedle raketové výzbroje byl YF-12 vybaven i kanónem. Zpravidla se jednalo o jeden rotační kanón umístěný v trupu letadla. Tato kanonáda mohla sloužit k ničení vzdušných cílů na krátkou vzdálenost.
  3. Protipovrchová výzbroj: I když primárně sloužil jako stíhací letoun, YF-12 mohl být vybaven i protipovrchovou výzbrojí, jako například pumy nebo střely určené k ničení pozemních cílů. Tato výzbroj však nebyla standardní a mohla být upravována podle konkrétních požadavků mise.

Tyto prvky výzbroje dělaly z YF-12 účinný bojový prostředek, který byl schopen úspěšně čelit vzdušným hrozbám a provádět různé typy misí v rámci leteckého boje.

 

YF-12A