Arado Ar 65
Arado Ar 65 patří mezi první stroje novodobé německé Luftwaffe a představuje přelomový dvouplošník raných 30. let 20. století. Navržený jako pokračovatel typu Ar 64, sloužil především jako stíhací letoun a výcviková platforma pro piloty, kteří si osahávali moderní taktiky vzdušného boje. Díky konstrukční jednoduchosti, spolehlivému motoru a vynikajícím obratovým schopnostem se Ar 65 stal v krátké době symbolem renesance německého letectví.
Vývoj a konstrukce
První prototypy
Vývoj letounu začal pod taktovkou konstruktéra Waltera Rethela v roce 1931, kdy vznikl první prototyp Ar 65a. Ten kombinoval svařovaný duralový rám trupu s plátěnými i duralovými panely a dřevěnou konstrukcí křídel. Původní motor Bristol Jupiter VII, licenčně vyráběný Siemensem, o výkonu 360 kW (490 k) brzy vystřídal německý dvanáctiválec BMW VI 7.3Z s objemem 46,93 l a vzletovým výkonem 551 kW (750 k), čímž letoun získal potřebnou sílu pro stíhací roli i akrobacii.
Sériové verze D, E, F a G
Po řadě zkušebních úprav následoval prototyp Ar 65D, který v roce 1932 dostal snížený hřbet trupu a upravené vyvážení směrovky. Jeho sériová výroba započala roku 1933. Verze Ar 65E odstranila podtrupní pumovnici a vybavila letoun rádiostanicí, zatímco Ar 65F přinesla nová křidélka na dolním křídle a upravený systém chlazení motoru. Konečně licenční Ar 65G, montovaný firmou Erla, se stal standardní variantou až do konce výroby v roce 1937, celkem vyrobeno 181 kusů.
Technické parametry
Rozměry a hmotnosti
- Délka: 7,20 m
- Rozpětí křídel: 9,00 m
- Výška: 2,90 m
- Plocha křídel: 28,8 m²
- Prázdná hmotnost: 1 290 kg (verze Ar 65a) až 1 815 kg (Ar 65D/E)
- Maximální vzletová hmotnost (MTOW): 1 200 kg
Pohonná jednotka
- Motor: BMW VI 7.3Z, řadový dvanáctiválec, kapalinou chlazený
- Výkon vzletový: 551 kW (750 hp)
- Objem válců: 46,93 l
- Chladicí systém: dvojitý chladič v podtrupí
Výkony letounu
- Maximální rychlost: 300 km/h ve 3 000 m nadmořské výšky
- Cestovní rychlost: 260 km/h
- Dolet: 600 km
- Praktický dostup: 6 000 m
- Stoupavost: 10 m/s (600 m/min)
Výzbroj a výbava
- Kanónové závěsy: žádné (civilní zákaz Versailleské smlouvy donutil k lehké výzbroji)
- Kulomety: 2× synchronizovaný kulomet MG 17 ráže 7,92 mm se zásobou 500 nábojů na zbraň
- Pumová kapacita (verze D): 6 × 10 kg na podtrupní věži, pozdější verze tuto možnost opustily
Provoz a uživatelé
Hlavním provozovatelem Ar 65 byla tajně obnovující se Luftwaffe, která od roku 1933 využívala stroje při budování nových taktických postupů. Kromě Německa je používala i bulharské královské letectvo, kde se čtyři exempláře přezdívaly „Orel“ a sloužily k výcviku stíhacích pilotů.
Závěr
Arado Ar 65 je výrazným mezníkem ve vývoji stíhacích letounů před druhou světovou válkou – svým výkonem, jednoduchou údržbou i aerodynamickou elegancí předznamenal éru moderních kovových a kompozitních stíhaček. Ačkoli byl rychle překonán novějšími typy, jeho přínos k vybudování Luftwaffe a výcviku prvních generací pilotů nelze podcenit.
