Fairey Firefly IIM

Fairey Firefly IIM

Fairey Firefly IIM je pozoruhodný britský dvoumístný dvouplošník z období druhé světové války, vyvinutý společností Fairey Aviation pro potřeby Královského letectva (RAF). Prototyp vznikl jako odvozenina původního palubního stroje Firefly s turbínovým motorem Rolls-Royce Merlin. Verze IIM (Merlin) měla prokázat možnosti výkonného stíhacího dvoumístného letounu s výsadkovou a pozorovací rolí. Přestože se nakonec neprosadila ve výrobě, její konstrukční řešení a systémy nasadily základ pro pozdější úspěšné námořní varianty Firefly.

Vývoj a konstrukce

Fairey Aviation zahájila práce na dvoumístné verzi běžícího Firefly I už v roce 1939. Příchod výkonnějšího Merlinova motoru vedl k modifikaci původního návrhu a označení Firefly II. Pro srovnání s námořními variantami dostaly pozemní stroje označení IIM, kde „M“ odkazuje právě na pohonnou jednotku Rolls-Royce Merlin.

Návrh trupu a křídel

Trup Firefly IIM stavěl na řešení původního Firefly I, ale přidal zesílené podvozkové nohy a zvětšené palivové nádrže v křídlech. Pevný dvoukloubový podvozek s kolečky krytými aerodynamickými kryty umožňoval operace z polních letišť. Křídla se dvěma vzpěrami nesla velkorysý vnitřní prostor pro kamery, radiozásobníky a přídavné tanky.

Pohonná jednotka

Srdcem stroje byl jeden čtrnáctiválcový motor Rolls-Royce Merlin 32, vyvíjející až 1 600 hp (1 193 kW). Motor poháněl třílistou kovovou vrtuli Fairey-Featherweight s proměnným sklonem lopatek. Systém přímého vstřikování zajišťoval stabilní dodávku energie i ve velkých výškách. Chlazení motoru obstarával velký spodní chladič s aktivační klapkou pro regulaci teploty.

Kabina a avionika

Plošina pro pilota a pozorovatele byla osazena zakřiveným průhledovým krytem s křídlovými okny pro lepší rozhled. Oba členové posádky měli vlastní přístrojové desky. Primární avioniku tvořil radiokompas, vysílač-přijímač VHF a základní autopilot pro udržování kurzu. Pro sledování a fotografování terénu sloužila kamera F-24 umístěná ve spodní části trupu.

Operační historie

Fairey Firefly IIM prošel zkouškami v leteckých továrnách v Manchestru už na jaře 1941. Vojenské hodnocení však ukázalo, že výkon strojů s jedním Merlinem nedokáže plně konkurovat jednomístným stíhačům a dvoumístné řešení se jeví těžkopádné pro čistě stíhací úkoly.

Předváděcí lety RAF

Během předváděcích letů na základně Castle Bromwich zaznamenali piloti vynikající ovladatelnost při nízkých rychlostech a dobré výhledové vlastnosti z kabiny. Problémy se objevily při akceleraci na vyšší rychlosti, kde dvousedadlová konfigurace omezovala aerodynamický odpor.

Odklon k námořnímu nasazení

Na základě poznatků z programu IIM vývojáři přesunuli pozornost na palubní variantu s výkonnějším motorem Rolls-Royce Griffon. Ta se pak jako Firefly FR.1 stala jedním z nejúspěšnějších britských stíhacích a průzkumných letounů RAF a Royal Navy Fleet Air Arm.

Verze a varianty

Fairey Firefly IIM zůstala v praxi unikátní prototypovou verzí. Kromě ní vznikly dvě další odvozené verze: statická zkušební maketa pro aerodynamické testy a jeden příklad letounu upravený jako bezmotorová kluzáková maketa pro zkoušky přistání.

Prototyp IIM

• Prototyp popisovaný jako BS-XXX byl první stroj s Merlinem 32
• Ověřoval systém chlazení a přímé vstřikování paliva
• Sloužil pro zkoušky letových vlastností a zatížení křídla

Kluzáková maketa

• Demontovaný motor a vrtule, přidán závaží pro vyvážení
• Otestován na vlečných drátech, zaměřeno na hodnoty přistávací rychlosti
• Výsledky přispěly k vylepšení podvozku námořní verze

Technické parametry

Závěr

Fairey Firefly IIM zůstává fascinujícím mezistupněm ve vývoji britských víceúčelových letounů. I když prototyp nikdy nepřešel do sériové výroby, jeho konstrukční prvky a systémová řešení významně ovlivnily námořní varianty Firefly, které pak sehrály klíčovou roli v bojích nad Středomořím a Pacifikem. Technické poznatky z projektu IIM přinesly podklady pro lepší chlazení motoru i komfort posádky a položily základy pro pokročilou avioniku palubního stroje.