Fairey Fox
Fairey Fox patří mezi nejvýraznější britské lehké bombardéry meziválečného období. Navržen firmou Fairey Aviation zpočátku pro belgické letectvo, překvapil svou rychlostí a manévrovatelností, jež konkurovala mnohým stíhačkám té doby. Poprvé vzlétl v roce 1925 a rapidně předefinoval představy o účinnosti dvouplošníků. I když se do služeb RAF dostal pouze v omezeném počtu kusů, zanechal stopy v taktice lehkého denního bombardování.
Vývoj a konstrukce
Požadavky a koncepce
Původní zadání belgické armády vyžadovalo lehký, rychlý a snadno udržovatelný bombardér schopný operovat z polních letišť. Fairey se rozhodl upustit od těžkých kovových konstrukcí a vsadil na kombinaci dřevěných žeber a plátěného potahu. Vznikla tak konstrukce šetrná k materiálu, avšak s pevným trupem v ocelovém rámu, která nabízela dostatečnou odolnost i při tvrdších přistáních.
Aerodynamické řešení
Dvoupříhradový dvouplošník s přesahem horního i dolního křídla minimálně o 500 mm zajistil vynikající vztlak. Zadní křídlo neslo menší šipkování, což zlepšovalo stabilitu při bombardovacích průletech. Konstrukce křídel dovolovala instalaci přídavných palivových nádrží, což prodlužovalo operační dosah. Kanály vedené v trupu optimalizovaly tok vzduchu k chladiči motoru, čímž se zabránilo přehřívání při dlouhém letu.
Pohonná jednotka
Základem pohonné jednotky byl dvanáctiválcový motor Lorraine-Dietrich 12Dd o výkonu 450 koní, později nahrazený silnějším Rolls-Royce Eagle VIII (375 kW). Motor poháněl dřevěnou dvoulistou vrtuli, kterou v dalších variantách vystřídala třílistá kovová vrtule Fairey. Proměnlivý sklon listů vrtule umožňoval pilotovi volit ideální tah pro stoupání nebo šetření paliva během průzkumných letů.
Podvozek a výzbroj
Fixní podvozek s velkými pneumatikami osazenými tlumiči dokázal absorbovat nekoordinovaná přistání i na hrubém povrchu. Standardní výzbroj sestávala ze dvou palubních kulometů Lewis ráže 7,7 mm na lafetách v přední a zadní části trupu. Do vnějšího podvozkového prostoru bylo možné přidat až 460 kg bomb nesených na centrálním závěsu.
Operační nasazení
Belgické letectvo
Belgie obdržela první exempláře v roce 1926, kde sloužily u 4. perute. Fairey Fox se stal základem taktického bombardování i průzkumu hranic. Piloti oceňovali jeho schopnost rychle měnit výšku a nečekaně manévrovat při útěku před nepřátelskými stíhači. Nasazoval se i při cvičeních NATO podobného typu hned po uvedení do služby.
Royal Air Force
RAF zakoupila několik desítek licencovaných Foxů pro výcvikové a testovací účely jako Fairey Fox Mk I. Sloužily především k osvojení taktiky denního bombardování a jako srovnávací vzorek pro nové britské dvouplošníky. Díky nim inženýři získali cenné poznatky o dynamice lehkých bombardérů, které se později promítly do návrhu typů jako Hawker Hart či Fairey Battle.
Varianty
Fairey Fox Mk I
Základní verze pro Belgii s motorem Lorraine-Dietrich. Výzbroj tvořily dva kulomety Lewis.
Fairey Fox Mk II
Modernizovaná edice s motorem Rolls-Royce Eagle VIII a třílistou kovovou vrtulí. Zlepšené chlazení dovolilo vyšší trvalý výkon.
Fairey Fox Mk III
Pro britské RAF sjednocená výzbroj na Browning ráže 7,7 mm a odolnější křídla potažená ocelově tkaným plátnem.
Fairey Fox Mk IV
Experimentální verze pro noční bombardování s instalací reflektoru v přídi a zesílenou radiostanicí.
Technické parametry
| Parametr | Fairey Fox Mk II |
|---|---|
| Posádka | 2 (pilot a střelec) |
| Délka | 9,14 m |
| Rozpětí horního křídla | 12,65 m |
| Rozpětí dolního křídla | 11,20 m |
| Výška | 3,05 m |
| Plocha křídel | 41,4 m² |
| Prázdná hmotnost | 1 650 kg |
| Maximální vzletová hmotnost | 2 450 kg |
| Pohonná jednotka | 1 × Rolls-Royce Eagle VIII (375 kW) |
| Vrtule | 3-listá kovová Fairey |
| Maximální rychlost | 240 km/h |
| Cestovní rychlost | 200 km/h |
| Dolet | 700 km |
| Praktický dostup | 5 500 m |
| Stoupavost | 4,5 m/s |
| Výzbroj | 2 × Lewis/Browning 7,7 mm, 460 kg bomb |
Závěr
Fairey Fox znamenal pro lehké bombardéry meziválečné éry revoluci rychlosti a efektivity. Jeho konstrukční prvky a aerodynamická čistota inspirovaly řadu následujících britských dvouplošníků. Přestože v době nástupu moderních kovových jednomístných stíhačů rychle ustoupil, zůstává zajímavým mezikrokem ve vývoji vojenské letecké techniky. Jeho příběh dokládá, jak inovace a internacionalizace výroby dokáží formovat podobu letectva na dlouhá desetiletí.
