Arado Ar 68 – dvouplošný stíhač první generace
Arado Ar 68 se zrodil v raných třicátých letech jako odpověď na potřebu Luftwaffe po moderním dvouplošníku, který by dokázal kombinovat obratnost biplanu s nároky rychle se rozvíjejícího stíhacího letectva. Mezi prvními německými konstrukcemi po Versailleské smlouvě předváděl Ar 68 zajímavý technický pokrok a stal se posledním velkosériovým dvouplošníkem německé provenience.
Vývoj a prvotní prototypy
Vývoj Ar 68 započal roku 1932, kdy Arado nasadil první prototyp Ar 68a vybavený motorem BMW VI o výkonu 550 k. Následovala verze Ar 68b s motorem Jumo 210A (610 k), u níž se poprvé objevil dvouplošný plný kovový skelet. Prototyp Ar 68c dostal navíc výzbroj dvou kulometů, přesto však srovnání s tehdejšími jednoplošníky ukázalo, že dvouplošný koncept se blíží limitu svých možností. Nejvyšších výkonů dosáhl Ar 68e – předchůdce sériové verze E-1 – poháněný Jumo 210Da (680 k).
Zařazení do služby
Do výzbroje Luftwaffe vstoupil Ar 68 v létě 1936. Prvními uživateli se staly nové perutě JG 134 „Horst Wessel“ a III./JG 141. Vhodný byl zejména pro noční hlídkování nad demarkační linií, kde biplan pomáhal coby lehký noční stíhač. Už v roce 1938 však zkušenosti ze Španělské občanské války ukázaly, že dvouplošníky pomalu zastarávají – vysoký odpor a omezená schopnost stoupat znamenaly, že jednoplánové stíhače nový model rychle převyšovaly.
Technické parametry
Rozměry a hmotnosti
- Osádka: 1 pilot
- Rozpětí křídel: 11,00 m
- Délka: 9,67 m
- Výška: 3,30 m
- Plocha křídel: 27,3 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1 600 kg
- Vzletová hmotnost: 2 020 kg
Pohonná jednotka
Sériová verze E-1 využívala dvanáctiválcový invertovaný vidlicový motor Jumo 210 Ea o výkonu 507 kW (690 k) s dvoulistou dřevěnou vrtulí Heine. Některé rané modely řady F používaly motor BMW VI 7,3 Z (750 k), který však přinesl nárůst hmotnosti i palivové spotřeby.
Výkony ve vzduchu
- Maximální rychlost: 335 km/h v 2 650 m
- Cestovní rychlost: približně 280 km/h
- Dolet: 415 km
- Dostup: 8 100 m
- Stoupavost: 12,6 m/s; 0–6 000 m za 16 min
Tyto hodnoty ukazují, že Ar 68 nabízel nadprůměrnou manévrovatelnost a solidní stoupavost, ale při vyšších rychlostech již zápasil s odporovou silou dvojitého křídla.
Výzbroj a výbava
- Dva pevné kulomety MG 17 ráže 7,92 mm (každý s 500 náboji)
- Držáky pro až 6 lehkých pum SC 10 (po 10 kg)
Pomocný výzbrojní systém dovoloval občasné lehké bombardovací úkoly, ale primárním účelem zůstalo stíhání.
Varianty a jejich rozdíly
Arado Ar 68 E
První sériová verze s motorem Jumo 210 Ea, pevnou kabinou a dřevěnou vrtulí. Vyrobilo se jich kolem 350 kusů. Byly to typické dvouplošníky s vnějšími šňůrami a otevřenou kabinou.
Arado Ar 68 F
Vznikla úprava pro montáž silnějšího vodou chlazeného BMW VI 7,3 Z, což zvýšilo výkon, ale i spotřebu. Nestala se převládající verzi – výroba skončila již na podzim 1936.
Arado Ar 68 H
Základní prototyp poháněný vzduchem chlazeným hvězdicovým motorem BMW 132 Da (625 kW). Díky kryté kabině a vylepšené aerodynamice dosahoval o 65 km/h vyšší rychlosti, ale do sériové výroby už nešel.
Operační nasazení a dědictví
Použití ve Španělské občanské válce
Dva stroje Ar 68 E-1 prošly bojovým testem v Grupo 9 jako noční stíhače. Ukázaly, že dvouplošník již ztrácí schopnost držet krok s jednoplošníky, a staly se signálem, že budoucnost patří jednomotorovým, celokovovým konstrukcím.
Výcvikové letouny a pozdní období
Od roku 1940 byla většina zbývajících Ar 68 soustředěna do Jagdfliegerschulen, kde sloužily jako cvičné stroje. Poskytovaly pilotům základní dovednosti ve stíhacím letectvu, než přestoupili na modernější jednoplošníky.
Závěr
Arado Ar 68 představuje zajímavý mezistupeň ve vývoji stíhacích letounů: poslední dvouplošník německé konstrukce, který dokázal skloubit obratnost s dobovými požadavky na výkon. I když svým životním cyklem vyrostl spíše jako cvičný a noční hlídkový stroj, jeho konstrukční řešení a fáze vývoje ovlivnily design následujících generací bojových letadel.
