Armstrong Whitworth F.K.3

Na prahu první světové války se britské letectvo ocitlo v situaci, kdy dvouplošníky typu B.E.2c začaly ztrácet krok s rychle vyvíjejícími se stíhačkami a průzkumnými letouny. Firma Armstrong Whitworth pod vedením nizozemského konstruktéra Fredericka Koolhovena přišla na jaře 1915 s vlastním návrhem – modelem F.K.2, z něhož se po drobných úpravách zrodil sériový F.K.3. Díky jednoduché výrobní koncepci, lepší manévrovatelnosti a o něco vyššímu doletu si F.K.3 rychle vydobyl místo v řadách Royal Flying Corps.

Vývoj a konstrukční změlení

Původní prototyp F.K.2

V první polovině roku 1915 se Koolhoven pustil do návrhu, který měl převzít nosnou část a ocasní plochy ze stroje B.E.2c, ale současně nabídnout odlehčenou dřevěnou konstrukci, úspornější montáž a otevřenou kabinu pro pilota vpředu a pozorovatele vzadu. První prototyp F.K.2 vzlétl v létě téhož roku, jenže zkoušky odhalily nedostatek výkonu motoru RAF-1a a poněkud omezenou stabilitu při vyšších rychlostech.

Přechod na sériový F.K.3

Odezva z ministerstva války byla rychlá – místo pouhých sedmi kusů F.K.2 objednalo dalších devadesát letadel upravené konstrukce. F.K.3 dostal mírně prodloužený trup, zesílený ocelotrubkový podvozek s hydraulickými tlumiči a větší ocasní plochy pro lepší řízení při střemhlavých manévrech. Zásadní změnou bylo posunutí pilota dopředu, takže pozorovatel vzadu získal větší palebný sektor pro pohyblivý kulomet. Výsledkem byla vyváženější dvouplošná platforma, která vynikla při nočních hlídkách i lehkých bombardovacích úkolech.

Technické parametry

Rozměry a hmotnosti

Osádka: 2 (pilot vpředu, pozorovatel vzadu)
Délka: 8,84 m
Rozpětí křídel: 12,19 m
Výška: 3,63 m
Plocha křídel: 41,1 m²
Prázdná hmotnost: 629 kg
Maximální vzletová hmotnost: 983 kg

Pohonná jednotka

Srdcem F.K.3 byl osmiválcový vidlicový motor RAF-1a, kapalinou chlazený, se jmenovitým výkonem 67 kW (90 k). Motor poháněl čtyřlistou dřevěnou vrtuli, jejíž sklon byl pevný – konstrukce se zaměřila na spolehlivost a co nejjednodušší údržbu v polních podmínkách.

Výkony ve vzduchu

Maximální rychlost u hladiny: 140 km/h
Maximální rychlost ve výšce 2 438 m: 130 km/h
Praktický dostup: 3 660 m
Endurance (výdrž): přibližně 3 hodiny průzkumu nebo hlídkování
Výstup do 1 524 m: 19 minut
Výstup do 3 048 m: 48 minut 56 sekund

Výzbroj

1× pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm na otočné lafetě vzadu
Možnost odmontování kulometu a zavěšení lehkých pum (společně až do 90 kg)

Operační nasazení

Soluňský front

Nejznámějším bojištěm F.K.3 byla balkánská fronta poblíž Soluně. Zde stroje 47. perutě prováděly noční hlídky proti útokům rakousko-uherských balonů a dělostřeleckých baterií. Silnější horní křídlo poskytovalo pilotům při přistání nad tmavým lesním porostem potřebný vztlak a pomalé přiblížení bez ztráty stability.

Výcvikové perutě v Británii

Domácí eskadry Royal Flying Corps a později RAF hojně zařazovaly F.K.3 do cvičných jednotek. Jeho jemné řízení, otevřená kabina se snadným přístupem pro instruktorů a pozorovatele, ale i odolný podvozek, který snášel opakované přistání na rozbahněných polních drahách, jej činily ideálním strojem pro výcvik pilotů i střelců.

Varianty a licenční výroba

Armstrong Whitworth vyrobil 143 sériových F.K.3, dalších 350 licenčně postavila firma Hewlett & Blondeau v Lutonu. Kromě základní průzkumné verze existovala jen minimalisticky odlehčená varianta pro čistě fotografický průzkum – s vyjmoutelným kulometem a navýšenou palivovou kapacitou.

Dědictví a zajímavosti

F.K.3 představuje pomyslnou hranici mezi starými přehnaně stabilními dvouplošníky a rychlejšími bojovými jednoplošníky, které brzy ovládly vzdušný prostor.
Ačkoliv se nejednalo o dechberoucí stroj, jeho jednoduchost výroby v podmínkách učně-dílny významně pomáhala v době akutního nedostatku letadel na všech frontách.
Několik ukořistěných exemplářů F.K.3 dokonce během války operovalo u bulharského letectva jako noční bombardéry, dokud nedošly náhradní pohonné jednotky.

Závěr

Armstrong Whitworth F.K.3 sice nebyl nejrychlejší ani nejlépe vyzbrojený dvouplošník své doby, ale uchoval si jedno prvenství – díky vyvážené konstrukci a spolehlivosti se stal jedním z nejpočetněji vyráběných průzkumných a bombardovacích typů britského letectva v letech 1916–1918. Pro dnešní nadšence historického letectví je F.K.3 připomínkou, že někdy stačí jednoduchý a přímý konstruktérský koncept, aby pomohl změnit osudy vojáků na bojišti.