Auster AOP.6

Auster AOP.6

Auster AOP.6 je britský lehký pozorovací a spojovací jednomotorový kluzák, který v padesátých letech sloužil zejména u Royal Air Force. Navazuje na konstrukční tradici předválečných Taylorcraftů a původních Austerů, ale přináší řadu vylepšení ve tuhosti konstrukce a manévrovatelnosti. Díky jednoduchému a bytelnému provedení si získal oblibu u pilotů i mechaniků.

Historie vývoje

Předchůdci z období války

První Auster vznikly jako adaptace amerického Taylorcraftu L-2H pro britské potřeby pozorování. V průběhu 2. světové války se osvědčily v úlohách hlubinného průzkumu a koordinace dělostřelectva. Po válce ale vyvstala nutnost modernizace, zvýšení užitečného zatížení a rozšíření užitných vlastností.

Návrh modelu AOP.6

Na počátku roku 1948 společnost Auster Aircraft Limited uzavřela kontrakt s britským ministerstvem letectví na dodávku nové generace AOP (Air Observation Post) letounů. Model označený AOP.6 měl mít pevnější záďový podvozek, výrazně zesílenou hliníkovou a ocelovou konstrukci trupu a větší vrtuli, aby mohl nést 145koňový motor de Havilland Gipsy Major 7.

Zavádění do služeb RAF

První prototypy vzlétly v roce 1949 a po náročných zkouškách v roce 1950 zahájily sériovou výrobu. Letouny byly postupně dodávány do několika AOP per v Evropě i v rámci britského Commonwealthu. Během následujících pěti let bylo vyrobeno přes 300 strojů AOP.6 a 84 kusů dvoumístné cvičné verze T.7.

Konstrukční provedení

Nosná struktura a materiály

Trup AOP.6 tvoří celokovová kostra svařená z ocelových trubek, obložená lehkými duralovými plechy. Křídla s vnitřní duralovou nosnou částí jsou potažena plátnem pro snížení hmotnosti. Toto hybridní řešení zajišťuje vysokou odolnost proti nárazům i snadnou údržbu ve venkovních polních podmínkách.

Podvozek a kola

Pevný podvozek s dvojicemi odpružených kol je navržen pro nevybroušená přistávací pole. V přední části je podepřen řiditelným ocasním kolem, které usnadňuje manévrování na zemi. Pro zimní výcvik či operace v extrémních oblastech bylo možné namontovat lyže.

Aerodynamika a ovládání

Křídla o rozpětí 10,97 m mají profil optimalizovaný pro nízkou přistávací rychlost a vysoké přetížení v akrobatických prvcích. Dvoudílné nevyjímatelné klapky a poměrně velké směrové plochy poskytují skvělou stabilitu v pomalých rychlostech. Ovládací síly v řízeních jsou citlivé, přitom dobře vyvážené pro přesné provádění průzkumných manévrů.

Pohonná jednotka

Motor de Havilland Gipsy Major 7

Srdcem Austeru AOP.6 je vzduchem chlazený čtyřválcový motor de Havilland Gipsy Major 7 o výkonu 145 koní (108 kW). Díky invertované konfiguraci válců je dosaženo lepšího výhledu z kabiny. Motor je osazen systémem nuceného mazání, který umožňuje krátkodobý provoz v náklopených polohách při pozorování terénu.

Vrtule a palivový systém

Letoun nese dvoulistou kovovou vrtuli s pevnou vrtulovou charakteristikou vhodnou pro široký rozsah rychlostí. Palivové nádrže o celkové kapacitě 105 litrů jsou umístěny ve střední části křídel a opatřeny sendvičovou konstrukcí pro prevenci deflagrace.

Výkony a letové charakteristiky

Rychlosti a dolet

• Maximální rychlost ve výšce 305 m: 200 km/h
• Obvyklá cestovní rychlost: 174 km/h
• Přistávací a vzletová rychlost s klapkami: 50 km/h
• Dolet: 507 km

Stoupavost a dostup

• Počáteční stoupavost: 810 ft/min (4,1 m/s)
• Praktický dostup: 4 300 m
• Poměr výkonu k hmotnosti: 0,0676 hp/lb

Hmotnostní poměry

• Prázdná hmotnost: 641 kg
• Max. vzletová hmotnost: 980 kg
• Plošné zatížení křídel: 11,7 lb/ft² (57 kg/m²)

Kabina a avionika

Vnitřní uspořádání

Kabina pojme pilota a pozorovatele vedle sebe. Sedačky jsou vybaveny tříbodovými pásy s možností rychlého uvolnění. Panel přístrojů je jednoduchý, s mechanickými ukazateli výškoměru, rychloměru, otáčkoměru motoru, variometru a kompasu. Boční okna jsou velká a rozměrné plexisklo nad křídly poskytuje široký úhel výhledu.

Radiokomunikační výbava

Standardní radiostanice umožňuje volný spoj s pozemními jednotkami a dalšími letouny. Volitelně mohla být instalována přídavná navigační aparatura typu ADF pro asistenci při letu v shodných podmínkách.

Operační nasazení

Royal Air Force a Commonwealth

Auster AOP.6 sloužil především v AOP perách RAF, kde plnil úlohy pozorování, navádění dělostřelectva a krátkých transportů personálu. Některé stroje byly odkoupeny australskými, kanadskými a jihoafrickými letectvy. Nasazeny byly i v poválečném Německu a Malajsii.

Přestavba na civilní stroje

Po vyřazení z vojenské služby se AOP.6 dočkaly komerčního využití jako vlečné letouny pro kluzáky, rekreační turistika či letecké fotografie. Přestavby zahrnovaly výměnu motoru za civilní variantu, vyztužení podvozku a instalaci sedaček pro třetího pasažéra.

Varianty a pozdější vývoj

Auster T.7

Dvojícím cvičným strojem se stala verze T.7 s duálním řízením a malým přídavným přístrojovým panelem pro instruktora. Vyrobeno bylo 84 kusů, které sloužily vedle strojů AOP.6 ve výcvikových perách.

Polární expedice

Pro Transantarktickou expedici 1956 byly dvě T.7 upraveny na verzi Antarctic: větší výšková křídla, širší ocasní plochy, vybavení pro plavbu na lyžích a zesílené palivové nádrže.

Civilní modifikace

Z výběhových vojenských strojů vznikl Beagle A.61 Terrier se zvětšeným trupem a komfortnějším kokpitem. Marshalls upravil jeden T.7 experimentálně pro výzkum řízení proudění pomocí perforovaných křídel.

Technické parametry Auster AOP.6

Závěr

Auster AOP.6 představuje mistrovské spojení jednoduchosti a robustnosti s promyšlenou ergonomií pro pozorovací mise. Jeho provozní spolehlivost i snadná údržba mu zajistily dlouhou životnost ve vojenské i civilní sféře. Díky četným variantám a modifikacím se stal jedním z nejvšestrannějších britských lehkých letounů poválečného období.