Auster AOP.9

Auster AOP.9

Auster AOP.9 je britský lehký vojenský průzkumný letoun s pevnou konstrukcí podvozku, určený pro pozorovací a spojovací mise. Navrhlo jej Auster Aircraft Limited jako nástupce modelu AOP.6. První létající prototyp vzlétl 19. března 1954, sériová výroba začala v roce 1955 a celkem vzniklo 182 strojů. Díky robustnímu provedení, vynikající manévrovatelnosti a poměrně jednoduché údržbě se AOP.9 stal páteří pozorovacích jednotek RAF a později AAC až do poloviny 60. let.

Historie vývoje

Předchůdci a požadavky

Předchůdcem AOP.9 byl model AOP.6 založený na civilní konstrukci. Po zkušenostech z Malajsie a Evropy vyvstala potřeba větší nosnosti, lepší stoupavosti, většího doletu a odolnosti v drsných podmínkách. Vojenské zadání kladlo důraz na rychlou přeměnu mezi misí pozorování, spojování a lehkou přepravou personálu.

Návrh nového typu

Při návrhu AOP.9 inženýři zvýšili plochu křídel, přidali robustnější podvozek a zcela přeskupili kabinu pro tři členy posádky (pilot + „hadí očko“ / pozorovatel). Nová konstrukce křídel a ocasních ploch kombinovala kovové potažení s látkovými plátny, což zajistilo tuhost i nízkou hmotnost. Důležitou změnou byl výkonnější motor Blackburn Cirrus Bombardier 203 se jmenovitým výkonem 180 hp.

Konstrukční charakteristika

Materiály a rám

Trup tvoří svařovaná ocelotrubková kostra obložená duralovými plechy a pro zvýšení tuhosti pokrytá Dacronovým plátnem. Tento přístup zaručuje dobrou odolnost proti nárazům a zároveň umožňuje jednoduché pole opravy pláště v terénu.

Křídla a aerodynamika

Křídla o rozpětí 11,10 m využívají nosnou duralovou žebrovou konstrukci s lištami a žebry, na které je nataženo plátno. Geometrie je rovná s mírným dihedralním úhlem, což zajišťuje stabilitu i při pomalých průzkumných rychlostech. Široké Fowlerovy klapky a štěrbinové křidélka dovolují krátké starty a přistání na polních přistávacích plochách.

Podvozek

Pevný podvozek s hlavními oleo-pneumatickými tlumiči je schopen absorbovat nerovnosti nezpevněných drah. V přední části se nachází řiditelné sporné kolo, jež zlepšuje manévrování na zemi i na úzkých plochách. Pro operace ve sněhu či na ledě lze snadno montovat lyže.

Pohonná jednotka

Motor Blackburn Cirrus Bombardier 203

Srdcem AOP.9 je čtyřválcový, vzduchem chlazený motor Blackburn Cirrus Bombardier 203 s výkonem 180 hp (134 kW). Invertovaná konfigurace válců zlepšuje výhled z kabiny a systém nuceného mazání umožňuje krátkodobý provoz i ve sklonu až 60°, což je u pozorovacích letounů klíčové.

Vrtule a palivový systém

Letoun je vybaven dvoulistou kovovou vrtulí s pevnou charakteristikou otáček. Uspořádání palivových nádrží (celkem 73 l) v křídlech s anti-deflagrační ochranou minimalizuje riziko při přímém zásahu. Palivový systém zahrnuje ruční čerpadlo pro odsání sedimentu a jednoduché přepínání mezi nádržemi.

Výkony a letové charakteristiky

Rychlost a dolet

• Maximální rychlost: 204 km/h
• Cestovní rychlost: 180 km/h
• Pádová rychlost s klapkami: 72 km/h
• Dolet: 390 km

Stoupavost a dostup

• Počáteční stoupavost: 4,7 m/s
• Praktický dostup: 5 600 m

Hmotnosti a plošné zatížení

• Prázdná hmotnost: 663 kg
• Max. vzletová hmotnost: 1 057 kg
• Plošné zatížení: 50,4 kg/m²

Kabina a avionika

Rozvržení a ergonomie

Kabina pojme až tři osoby: pilota a vedle něj pozorovatele, třetí místo vzadu pro ještě podrobnější sledování terénu. Sedačky jsou vybaveny tříbodovými pásy, vnitřní prostor je prostorný s velkými bočními okny a prolisem v horním plášti pro lepší výhled dolů.

Komunikační a navigační vybavení

Základní panel obsahuje mechanické ukazatele (rychloměr, výškoměr, variometr, otáčkoměr), přístroj ADF/NDB pro orientaci, volitelně VHF radiostanici a kompas. Pozorovatel má k dispozici panoramatické hledí pro přesné odměřování cílů a signalizační světla pro korekci dělostřelecké palby.

Operační nasazení

Royal Air Force a Army Air Corps

AOP.9 sloužil od roku 1955 u AOP per RAF, později Army Air Corps. V rámci protokolů „Firedog“ a dalších operací vykonal desítky tisíc letů v Malajsii, Adenu i Evropě. Své nasazení ukončil v druhé polovině 60. let, kdy postupně přebraly úlohy vrtulníky.

Civilní využití

Po vyřazení z armádních služeb mnoho exemplářů přešlo do civilních rukou. Využívaly je aerokluby jako školní stroje, lehké transportní letouny a turistické dopravníky. Díky nízkým provozním nákladům a výborné všestrannosti zůstávají některé stroje ve vzduchu dodnes.

Varianty a modifikace

AOP.9 Mk I

Základní výrobní verze pro pozorovací mise s motorem Blackburn Cirrus Bombardier 203, tříčlennou kabinou a standardní avionikou.

AOP.9 Mk II „Trainer“

Vybavena duálním řízením, upraveným panelem pro instruktora a sníženou užitečnou zátěží pro potřeby leteckých škol.

AOP.11 (E3)

Jediný prototyp s výkonnějším motorem Continental IO-470-D (260 hp), který zvýšil maximální rychlost na 228 km/h a poskytl vyšší stoupavost. Do sériové výroby nešel.

Technické parametry