BFW M.23

Letoun BFW M.23 (někdy označovaný jako Messerschmitt M 23) je dvoumístný sportovní a turistický letoun z pozdních 20. let 20. století, navržený významným konstruktérem Willy Messerschmitt pro firmu Bayerische Flugzeugwerke (BFW). Jedná se o typického zástupce meziválečné lehké letecké konstrukce – nízkoplošník s pevně uloženým podvozkem, který kombinoval sportovní výkony s možností použití ve výcviku či pro volnočasové létání. Vývoj byl částečně motivován soutěžními požadavky (např. německý “Ostpreussenflug” v roce 1929), a jeho provoz se ukázal jako úspěšný: M.23 dosáhl vítězství ve významných závodech a stal se oblíbeným mezi aerokluby.

Vývoj a konstrukční rysy

M.23 vznikl jako zdokonalení předchozího modelu M.19 – zvětšený pro dvě posádku a s možností skládacích (nebo alespoň snadno demontovatelných) křídel pro transport či uskladnění. Konstrukčně je M.23 nízkoplošný (low‑wing) jednoplošník s neseným (cantilever) křídlem bez výrazného vnějšího vzpěrování. Podvozek je pevný, s nosným kolem vpředu a hlavními koly na ohnuté ose („cranked axle“) spojené se střední konstrukcí.

Rám trupu byl převážně dřevěný, s potahem dřevovláknitou překližkou a plátnem, křídlo rovněž konstrukčně ze dřeva s jednou hlavní nosnou hranou a tuhým D‑profilovaným předním žebrem pro zvýšení torzní tuhosti. Kabiny pro dva (pilot + spolujezdec) byly umístěny v tandemovém uspořádání – nejčastěji otevřené, u pozdějších verzí kryté. Umožňovala skládací či demontovatelná křídla, což byla výhoda pro sportovní použití, transport nebo uskladnění ve stísněných prostorech.

Výbava byla poměrně jednoduchá: řízení bylo tradiční – táhla, lanové ovládání, ocasní plochy klasického typu. Letoun měl poměrně čistou aerodynamiku na svou dobu: nízké křídlo, relativně štíhlý trup, pevný podvozek s jednoduchou konstrukcí. Díky tomu měl výborný poměr výkonu vůči hmotnosti a byl schopen dobrých sportovních výkonů.

Technické parametry

Níže jsou uvedeny typické hodnoty pro verzi M.23b (výkonnější varianta) – u jiných verzí (M.23a, M.23c) se parametry mohou mírně lišit v závislosti na motoru, výbavě či konstrukční úpravě.

Výkon a letové vlastnosti

M.23 díky své konstrukci měl velmi dobré sportovní vlastnosti. Uměl zajistit slušnou cestovní rychlost, relativně krátký vzlet i zpravidla dobré stoupání, samozřejmě v kontextu své doby a konstrukční kategorie. Ocenění získal v závodech – například verze M.23b zvítězila v roce 1929 v soutěži Ostpreussenflug a dále v „Circuit of Europe“ v roce 1930. Díky nízké prázdné hmotnosti, dobrému aerodynamickému řešení a možnostem volby motoru dosahoval dobrého poměru výkon/hmotnost. V praxi to znamená, že pro piloty‑sportovce a aerokluby byl tento typ atraktivní – umožňoval vzlet‑přistání na menších plochách, sportovní použití i výcvik.

Letové vlastnosti byly charakterizovány jako poměrně agilní, s čistou konstrukcí a dobrým výhledem pro pilota (i když tandemová kabina někdy znamenala horší výhled pro „zadního“ sedícího). Konstrukce křídla, jeho nosník a torzní zesílení zajišťovaly tuhost a relativně stabilní chování. Naopak některé recenze té doby poukazují, že umístění ocasních ploch (např. rudder nad horní hranou trupu) mohlo mít vliv na ovladatelnost v některých extrémech.

Varianty a konkrétní provedení

Letoun M.23 byl vyráběn v několika verzích:

• M.23 – počáteční verze s otevřenou kabinou a jednoduchým motorem.

• M.23a – verze s nízce výkonným motorem (např. ABC Scorpion nebo Salmson) a úspornější konstrukcí.

• M.23b – sportovní a výkonnější varianta; konstrukčně upravená pro silnější motory (např. Armstrong Siddeley Genet, Siemens Sh 13, Siemens Sh 14) a často používaná v soutěžích.

• M.23c – pozdější verze s uzavřenou kabinou (cockpit canopy), ještě výkonnějším motorem a lehce delším rozpětím či délkou oproti předchozím verzím.

Každá varianta měla zajištěnou možnost výměny motoru a přizpůsobení konstrukce – co se týče výkonu, hmotnosti, aerodynamiky. Výrobce rovněž nabízel v některých případech skládací křídla, což usnadňovalo převoz či skladování.

Výhody a slabiny konstrukce

Výhody:

• Nízká prázdná hmotnost a dobrý poměr výkonu k hmotnosti – umožňoval lepší sportovní využití.

• Konstrukce s dobrým aerodynamickým tvarem – nízkoplošník, čisté provedení.

• Flexibilita motorů – možnost volby podle požadavků uživatele.

• Vhodnost pro sportovní a turistické využití i pro aerokluby – dvoumístné uspořádání, dobrý výhled, dobré letové vlastnosti.

• Historický význam – úspěchy v soutěžích, konstrukce od Messerschmitta předznamenávající pozdější vývoj leteckých typů.

Slabiny:

• Konstrukce otevřeného typu kabiny v původních verzích – méně komfortu pro piloty ve srovnání s pozdějšími uzavřenými typy.

• Pevný podvozek – znamená větší aerodynamický odpor než zatahovací podvozek u pozdějších typů.

• Variabilita dle motorizace – výkon, dostup, hmotnost se značně lišily variant od varianty, což vyžadovalo pečlivé posouzení při provozu.

• Udržování – konstrukce z dřeva a plátnem/překližkou vyžadovala specifickou údržbu a kontrolu dřevěných částí.

Závěr

BFW M.23 je mimořádný příklad lehkého sportovního letounu období konce 20. let – spojuje v sobě ambice sportovní letecké konstrukce s rozumnou praktičností pro dvoumístné použití. Jeho konstrukce od Willyho Messerschmitta ukazuje směr, kterým se ubíral lehký sportovní letový provoz v mezi­válečné Evropě – důraz na nízkou hmotnost, dobrý výkon, pružnou motorizaci a atraktivní letové vlastnosti. Pro historiky, modeláře či letecké nadšence představuje M.23 zajímavý milník, protože přechází od „klasických“ leteckých zařízení k modernějším řešením nízkoplošníku a konstrukční lehkosti.