Blohm & Voss BV 138 Seedrache byl německý třímotorový létající člun určený pro dlouhodobé námořní hlídkování a průzkum během druhé světové války, který se stal hlavním plavidlem Luftwaffe pro operace nad oceány a pobřežími. Díky svému nezaměnitelnému vzhledu a konstrukčním inovacím vycházejícím z námořních zkušeností konstrukční kanceláře Hamburger Flugzeugbau (později Blohm & Voss) dosahoval pozoruhodných výsledků v dlouhých misích nad mořem, kde sledoval nepřátelské lodní konvoje, podporoval ponorkové operace a zabezpečoval rozsáhlé rekognoskace v Atlantském oceánu a Arktidě. Jeho charakteristický trup, tvar připomínající „létající dřevák“ a zvláštní uspořádání motorů přispěly k jeho pověsti jedinečného plavidla v historii létajích člunů.
Konstrukce a aerodynamika
BV 138 byl trimotorový vysokoplošný létající člun, jehož trup hrál zároveň roli hydroplánové trupy, což mu umožňovalo stabilní pohyb a přistávání na rozbouřeném mořském povrchu. Trup byl relativně krátký a měl výrazný hydrodynamický „krok“ pod spodní stranou pro lepší chování na vlnách, přičemž jeho boky byly ploché a robustní. Letoun měl dvouocasé uspořádání s dvojicí nosných nosníků, které vycházely z gondol motorů umístěných na křídle a nesly horizontální i vertikální stabilizátory. Toto řešení bylo neobvyklé a výrazně se lišilo od běžných vodních letadel své doby. Centrální motor byl umístěn nad trupem, zatímco dva další byly umístěny na křídlech po stranách; jejich konfigurace spolu s vysokým křídlem a širokým rozpětím zaručovala stabilní letové vlastnosti i při nepříznivém počasí nad oceánem.
Rozměry a hmotnost
Rozměry BV 138 byly značné a odpovídaly jeho úloze dlouhodobého hlídkového letounu nad mořem. Rozpětí křídel dosahovalo přibližně 26,94 metru, což mu poskytovalo velkou vztlakovou plochu pro let s plnou výzbrojí i dlouhými hlídkami. Délka trupu činila zhruba 19,85 metru, a výška přibližně 5,9 metru, čímž se letoun výrazně odlišoval od menších vodních letadel. Co se týče hmotnostních parametrů, prázdná hmotnost se blížila 11 770 kg, zatímco normální vzletová hmotnost činila asi 14 500 kg a maximální vzletová hmotnost dosahovala až 17 650 kg, což odráželo robustní konstrukci a vysokou nosnost pro palivo, výzbroj, posádku a vybavení.
Pohonná jednotka
Energii pro BV 138 zajišťovaly tři dvoutaktní dvoupístové dieslové motory Junkers Jumo 205D, každý s výkonem přibližně 880 koňských sil. Tyto motory byly neobvyklé svou konstrukcí s protiběžnými písty a umožňovaly efektivní spotřebu paliva, což bylo klíčové pro dlouhé mise nad oceánem, kde dolet a výdrž byly zásadní. Centrální motor poháněl čtyřlistou vrtuli, zatímco dva postranní motory poháněly třílisté vrtule; tato kombinace přispívala k rovnoměrnému rozložení výkonu a dobrému chodu letadla i při ztrátě jednoho motoru. Dieselová paliva byla výhodná i pro logistiku, protože některé ponorky používaly podobné pohonné hmoty, což v některých případech umožňovalo i neobvyklé taktické řešení doplňování paliva.
Výkonnostní parametry
Výkonnostní údaje BV 138 odrážejí jeho zaměření na dlouhé trvání letu a stabilní hlídkování spíše než na vysokou rychlost. Maximální rychlost byla kolem 285 km/h při hladině moře a standardní hmotnosti, zatímco cestovní rychlost se udržovala přibližně kolem 235 km/h, což poskytovalo dobrý kompromis mezi dosahem a spotřebou paliva. Letoun měl maximální dolet až kolem 4 300 km, což mu umožňovalo dlouhé patroly nad Atlantským oceánem bez potřeby častého návratu na základnu. Služební dostup byl okolo 5 000 metrů, což mu umožňovalo operovat nad většinou mořských cílů a lodní dopravy s efektivním pozorováním. Tyto parametry z něj dělaly ideální nástroj pro dlouhodobé námořní hlídky a podporu lodních operací. (naval encyclopedia)
Výzbroj a senzory
BV 138 byl vybaven defenzivní výzbrojí, která zahrnovala dva automatické kanóny ráže 20 mm umístěné v přední a zadní části trupu, a těžký kulomet ráže 13 mm umístěný v horní pozici nad trupem za centrálním motorem. Některé modely mohly mít i další lehké kulomety na bocích trupu. Kromě palebné výzbroje měl létající člun možnost nést externí zátěž na podvěsech pod křídlem, v podobě bomb nebo hlubinných pum, které mohly být použity proti ponorkám či menším plavidlům během hlídkových letů. Některé verze později dostaly i radarové vybavení pro detekci lodí a ponorek za zhoršených povětrnostních podmínek, což značně zvýšilo jejich schopnost plnit úkoly v Atlantském oceánu.
Operační nasazení
BV 138 Seedrache byl hlavním námořním hlídkovým a průzkumným letounem Luftwaffe od roku 1940 až do konce druhé světové války. Nasazoval se zejména nad Severním mořem, Atlantským oceánem a Arktidou, kde monitoroval spojenecké konvoje, poskytoval zpravodajské informace a koordinoval akce bojových plavidel. Některé stroje byly upraveny pro vyhledávání námořních min, jiné ještě sloužily ve specializovaných úkolech, jako byla přeprava osob nebo materiálu mezi základnami. Díky své dlouhé výdrži a schopnosti přistávat i na otevřené vodě byl BV 138 cenným prostředkem pro německé námořnictvo ve složitých podmínkách mořské války.
Závěr
Blohm & Voss BV 138 Seedrache představuje unikátní kapitolu v historii létajících člunů vojenského letectví, kombinující odvážnou konstrukci, robustní dieselové pohonné jednotky a výjimečný dolet pro svou dobu. Ačkoli jeho vzhled byl netradiční, výsledná platforma umožnila efektivní dlouhodobý námořní průzkum, hlídkování a podpůrné mise nad mořem. BV 138 byl jedním z pilířů německého námořního letectva během druhé světové války a i dnes je považován za pozoruhodný příklad německé inženýrské myšlenky a adaptability techniky v náročných podmínkách bojů na moři.
