Hawker Sea Hawk
Hawker Sea Hawk představuje jednu z klíčových britských stíhacích proudových letadel poválečného období. Vyvinutý společností Hawker Aircraft, vstoupil do služby u Royal Navy na konci 40. let a stal se základem leteckých křídel letadlových lodí. Jeho konstrukce byla určena k operacím z palubových katapultů a zároveň nabízela spolehlivost pro různé typy úkolů – od průzkumu přes doprovod až po nálety na pozemní cíle.
Vývoj a konstrukce
Počátky projektu
Myšlenka na proudový stíhač pro námořní letectvo vznikla již za druhé světové války. Hawker navrhl stroj s názvem P.1040, který využíval proudový motor Rolls-Royce Nene. Po úpravách trupu a křídla pro palubní operace byl prototyp poprvé vzletu schopen v roce 1947.
Konstrukční řešení
Nosná konstrukce Sea Hawku kombinovala ocelové trubkové rámy v přední části trupu s hliníkovými slitinami v zadní části. Křídla s četnými výztuhami byla vybavena záclonovými klapkami a sklápěcími konci pro lepší úsporu místa na palubě. Podvozek se zasouval do křídel, což zjednodušilo údržbu i vykládání letadla.
Varianty a verze
Sea Hawk F Mk.100
Základní verzí pro Royal Navy se stala F Mk.100 s pohonnou jednotkou Rolls-Royce Nene 103/105 o tahu cca 22,2 kN. Druhé nasazení motoru nabídlo lepší spolehlivost a zvýšenou provozní hraniční výšku nad 10 000 metrů.
Další modifikace
- FB Mk.101: vyzbrojená verze pro bitevní úkoly s odolnějším pancéřováním a možností nesení pum do 900 kg.
- U.S. varianty: Hawker vyvinul projekt pro USAF, ale nebyl objednán.
- Exportní verze pro Indii: s mírně upravenou avionikou a signální výsuvnou anténou.
Operační nasazení
Royal Navy
Sea Hawk se stal prvním proudovým bitevním letounem Royal Navy. Své nasazení si vyzkoušel během Suezské krize v roce 1956, kde prováděl útoky na pozemní cíle i eskortní mise nad Středomořím. Celkem sloužil do poloviny 60. let, kdy byl nahrazen mladšími Harriery.
Indické námořní letectvo
V letech 1960–1976 provozovala Sea Hawky také Indie. Letouny se podílely na konfliktech s Pákistánem, zejména během války v roce 1971, kdy podporovaly pozemní jednotky v oblasti Východního Pákistánu. Do služby se dostaly verze FGA.6 s odlišným radiovým vybavením.
Technické parametry
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Posádka | 1 pilot |
| Rozpětí křídel | 11,28 m |
| Délka | 10,97 m |
| Výška | 3,95 m |
| Plocha křídel | 21,3 m² |
| Prázdná hmotnost | 4 650 kg |
| Maximální vzletová hmotnost | 7 255 kg |
| Pohonná jednotka | Rolls-Royce Nene 103/105, 22,2 kN tahu |
| Maximální rychlost | 862 km/h (0,85 M) |
| Cestovní rychlost | 750 km/h |
| Dostup | 13 700 m |
| Dolet | 1 400 km |
| Stoupavost | 23,0 m/s |
| Výzbroj | 4× 20mm kanon ADEN, až 900 kg pum nebo 4× rakety |
Závěr
Hawker Sea Hawk výrazně ovlivnil podobu námořního letectva v poválečné éře. Svou jednoduchou, ale efektivní konstrukcí prokázal spolehlivost při různorodých misích na palubách letadlových lodí. Jeho nasazení u Royal Navy i indického námořního letectva potvrzuje dlouhověkost a univerzálnost tohoto stroje. V historii zůstává symbolem přechodu od pístových bombardérů k proudovým stíhačkám schopným operovat z moře.