Renault Magnum

Renault Magnum patří mezi nejslavnější a nejcharakterističtější těžké tahače v historii evropské silniční dopravy. Jeho vývoj začal koncem 80. let, kdy společnost Renault Véhicules Industriels (RVI) hledala revoluční řešení pro dálkovou dopravu. Cílem bylo vytvořit vozidlo, které by nabídlo nebývalý komfort, snadný servis a moderní design odpovídající přelomu století.

Model byl oficiálně uveden v roce 1990 pod označením Renault AE (Advanced Engineering). V roce 1997 se vůz přejmenoval na Renault Magnum – jméno, které se stalo synonymem pro sílu, prostor a technickou vyspělost. Magnum byl vyráběn až do roku 2013, kdy jej nahradil model Renault T.

Konstrukční revoluce

Renault Magnum byl jedním z prvních tahačů s plně oddělenou kabinou od motoru, což znamenalo, že kabina stála na samostatném rámu a nebyla přímo spojena s motorem, převodovkou ani podvozkem. Tento systém přinesl výrazné snížení vibrací, hluku a zlepšil pohodlí posádky.

Další unikátní prvek představovala rovná podlaha v kabině – vůbec poprvé v historii evropských tahačů. Díky tomu bylo možné se po kabině volně pohybovat, což bylo do té doby nevídané. Kabina byla navíc uchycena na pneumatickém odpružení a vyklápěla se hydraulicky dopředu pro přístup k motoru.

Rám tahače byl vyroben z vysokopevnostní oceli, s možností konfigurace 4×2, 6×2, případně i 6×4 pro těžké aplikace.

Motor a pohonné ústrojí

Během let výroby prošel Renault Magnum několika evolucemi motorů. Od původních agregátů Mack a MIDR až po nejmodernější jednotky DXi 13.

Motory používané v různých generacích:

• Renault AE 1990–1997

  • Motor: Mack E9 V8 16,4 l

  • Výkon: 340–520 k (250–382 kW)

  • Točivý moment: až 2200 Nm

• Renault Magnum 1997–2001 (Magnum Integral)

  • Motor: Renault MIDR 06.35.40 (řadový šestiválec)

  • Objem: 12,0 l

  • Výkon: 390–460 k

  • Točivý moment: 2000–2200 Nm

• Renault Magnum DXi (2001–2013)

  • Motor: Renault DXi 13 (Euro 4, Euro 5, Euro 6)

  • Objem: 12,8 l

  • Výkon: 440–520 k

  • Točivý moment: 2200–2550 Nm

Motory DXi využívaly vysokotlaké vstřikování Common Rail, turbodmychadlo s proměnnou geometrií a systém SCR (Selective Catalytic Reduction) pro snížení emisí.

Převodovky byly dodávány buď manuální ZF 16S, nebo později automatizované převodovky Optidriver+, které řídily řazení elektronicky podle zatížení a profilu trasy.

Výkony a jízdní vlastnosti

Renault Magnum byl konstruován jako dálkový tahač pro těžké návěsy s celkovou hmotností soupravy až 44 tun.

Technické parametry:

• Maximální rychlost: 90–100 km/h (omezovač dle legislativy)

• Spotřeba: 30–36 l / 100 km (dle zatížení a verze motoru)

• Zrychlení: plynulé, s důrazem na tah od nízkých otáček

• Dojezd: až 2000 km s dvojitou palivovou nádrží

Díky pneumatickému odpružení náprav a kabiny byl vůz mimořádně stabilní i při vysokých rychlostech. Konstrukce podvozku a výkonný motor umožňovaly pohodlné tažení těžkých nákladů i v kopcovitém terénu.

Kabina – komfort a ergonomie

Kabina Renault Magnum byla považována za revoluci. Byla zkonstruována ve spolupráci s designérem Marcem Deschampsem a nabízela do té doby nevídaný prostor i komfort.

Charakteristické prvky:

• Rovná podlaha bez středového tunelu

• Výška stropu až 2,05 metru

• Dveře s velkým úhlem otevírání pro snadný nástup

• Sedadlo řidiče s pneumatickým odpružením a širokým rozsahem nastavení

• Nastavitelný volant ve dvou osách

• Lůžko šířky 700 mm s možností druhého patra

• Prostor pro ledničku, mikrovlnnou troubu, úložné boxy nad čelním sklem

Kabina se vyráběla ve verzích Day Cab, Sleeper Cab a Maxi Space, přičemž poslední jmenovaná nabízela největší obytný prostor ve své třídě.

Rozměry a hmotnost

Renault Magnum byl robustní tahač, jehož rozměry se mírně lišily podle verze.

Základní údaje:

• Délka: 6 050 – 6 400 mm

• Šířka: 2 500 mm

• Výška: 3 650 mm

• Rozvor: 3 700 mm

• Pohotovostní hmotnost: cca 7 500 – 8 000 kg

• Maximální přípustná hmotnost soupravy: 44 000 kg

Podvozek byl dostupný jak v silniční verzi, tak v zesílené variantě pro těžké přepravy (Heavy Duty).

Design a aerodynamika

Renault Magnum měl nezaměnitelný vzhled – hranatá kabina s vertikální maskou a vysokým čelním sklem působila monumentálně. Přesto byla aerodynamicky optimalizována tak, aby snižovala odpor vzduchu.

Zvláštností byla oddělená kabina od motorového bloku, která stála výš nad rámem, což dalo vozu charakteristický „monolitický“ profil. Tento design nejenže zlepšil aerodynamiku, ale i výrazně usnadnil servisní přístup.

Bezpečnost a technologie

Renault Magnum nabízel na svou dobu velmi pokročilé technologie. Postupem let se objevily systémy jako:

• ABS a EBS (elektronické brzdové řízení)

• ASR (proti prokluzu kol)

• Retardér Voith nebo motorová brzda Optibrake

• Automatické řízení převodovky Optidriver+

• Systém měření zatížení náprav

• Adaptivní tempomat (v pozdějších verzích)

Kabina splňovala normy ECE-R29 pro pevnost a ochranu posádky při nárazu.

Výroba a nasazení

Renault Magnum byl vyráběn ve francouzském městě Bourg-en-Bresse po dobu více než dvou desetiletí. Byl určen primárně pro dálkovou dopravu po Evropě, ale díky své spolehlivosti se rozšířil i do severní Afriky, Blízkého východu a Ruska.

Magnum byl také oblíbený mezi nezávislými dopravci – nejen kvůli výkonu, ale i kvůli pohodlí, které umožňovalo dlouhé cesty bez únavy.

Ocenění a dědictví

Renault Magnum získal řadu ocenění, včetně prestižního titulu International Truck of the Year 1991. Byl průkopníkem konceptu „mobilního bytu na kolech“ a stal se inspirací pro další generace tahačů.

Jeho přímým nástupcem se v roce 2013 stal Renault Trucks T, který převzal moderní technologie, ale zachoval filozofii maximálního komfortu a výkonu.

Závěr

Renault Magnum je dodnes považován za ikonu evropské silniční dopravy. Nabídl řidičům nebývalý komfort, výkonné motory a technologické inovace, které předběhly svou dobu.