Arkhangelsky Ar-2

Arkhangelsky Ar-2

Ve vlhkém ránu roku 1940 vzlétl nad moskevskou továrnou nový střední bombardér, který nesl odkaz legendárního Tupoleva SB-2 a zároveň nesl jméno svého hlavního konstruktéra. Archangelskij Ar-2 znázorňoval přechod Sovětského svazu od rychlých, ale technicky zastaralých stíhacích bombardérů k modernějším, robustním strojům s lepší schopností vedení přesných útočných misí. V tomto článku se podíváme na všechny aspekty jeho konstrukce, technické parametry i operační nasazení v arktických oblastech a na frontách druhé světové války.

Vývoj a konstrukční koncept

Počátky projektu SB-RK

Ke konci třicátých let rostly nároky sovětských vojenských leteckých útvarů na střední bombardér s lepšími schopnostmi při střemhlavém bombardování a vyšší odolností v drsných klimatických podmínkách. V roce 1939 byl z Tupolevova biura vyčleněn tým pod vedením Alexandra Archangelského, který pod označením SB-RK (SB-raskhodnyj komandnyj) upravil původní konstrukci SB-2. První prototyp vzlétl v létě 1940, a po úpravách stroj získal označení Ar-2.

Hlavní konstrukční změny

  • Upravené křídlo se zabudovanými štěrbinovými klapkami a aerodynamickými brzdiči pro střemhlavé nálety
  • Pevnější duralový skelet trupu s lokálními zesíleními v kritických bodech
  • Větší palivové nádrže ve střední části křídla pro prodloužení doletu
  • Zdokonalený podvozek se zesílenými tlumiči nárazů pro přistání na nezpevněných plochách
  • Modernizovaná avionika: přesnější bombardovací zaměřovač PB-1 a nouzová radiostanice 10-RT

Technické parametry

Rozměry a hmotnosti

  • Osádka: 3 (pilot, navigátor/bombometčík, střelec)
  • Délka: 12,50 m
  • Rozpětí křídel: 18,50 m
  • Výška: 3,95 m
  • Nosná plocha: 48,7 m²
  • Prázdná hmotnost: 4 430 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 7 200 kg

Pohonná jednotka

  • Motory: 2 × Klimov M-105P, dvanáctiválcový vidlicový, kapalinou chlazený
  • Jmenovitý výkon: 820 kW (1 100 k) při vzletu
  • Vrtule: 3-listé kovové, pevného sklonu

Výkony ve vzduchu

  • Maximální rychlost: 480 km/h ve výšce 5 300 m
  • Cestovní rychlost: 430 km/h
  • Dolet: 1 500 km (standardní náklad)
  • Praktický dostup: 10 100 m
  • Stoupavost: 8,5 m/s
  • Doba výstupu do 5 000 m: cca 7:30 min

Výzbroj a výbava

  • Kulomety: 4 × ŠKAS ráže 7,62 mm (každý se 500 náboji)
  • Bombová výzbroj: až 800 kg ve vnitřním prostoru (kombinace 4× SC 200 či 2× SC 400)
  • Přídavné pumové závěsníky pod křídlem na lehčí munici
  • Bombardovací zaměřovač PB-1 se středním PP-1 panoramatickým hledím
  • Noční orientace: jednoduchý reflektorový přístroj SVP-1

Konstrukční detaily

Trup a konstrukce

Celokovový trup Ar-2 tvořila duralová kostra svařená z trubek a výztuh, místy opláštěná tenkými duralovými plechy, jinde potažená plátnem. Přední sekce nesla pancéřovou záštitu pilotovy kabiny a kulometnou věž střelce. Pomocí odstranitelného panelu bylo možné přistupovat k instalacím palivového systému, radiostanici a bombometčíkova přístrojovému stojanu.

Křídlo a řízení

Dvoumístné křídlo se shora koncipovanými náběžkami z duralu a spodkem plátěným. Vnitřní část nesla palivové nádrže a střemhlavé brzdy – plátěné lamely, které se při vytažení vysouvaly dolů, aby vyrovnaly letovou rychlost ve stoupání či střemhlavém letu. Křidélka i výškové a směrové kormidlo byla ovládána lany a vyvažována protiváhami.

Podvozek

Ar-2 zachoval klasický dvojkolý hlavní podvozek s centrálním podpěrným kolem. Po odstartování se kola uvolnila z prutové objímky a vysunula z prostoru křídla a trupu, poháněna hydraulickým čerpadlem. Při návratu sloužila zesílená pneumatika s dvojitou komorou, tlumící náraz do nezpevněné země.

Varianty Ar-2

Ar-2 základní (serie A)

První série 120 kusů, vyrobených od poloviny roku 1941. Vyznačovala se slabšími brzdiči a jednopolohovým zaměřovačem.

Ar-2M (vylepšená série)

Od počátku roku 1942 byla nasazena modernizovaná varianta s objemnějšími palivovými nádržemi, zesílenými podvozkovými nohami a přidáním druhé pohyblivé kulometné lafety v zadní kabině.

Ar-2P („pozemní útočný“)

Návrh experimentální odlehčené verze s vypuštěním druhého střelce, odlehčením opláštění a zvýšením pumové kapacity na 1 200 kg. Vyrobilo se pouze 15 prototypů, sériová výroba byla zastavena na konci roku 1942.

Operační nasazení

Severní teplotní extrémy

Díky zesílením v konstrukci se Ar-2 rychle osvědčil na základnách nad Barentsovým mořem. Byl nasazen proti německým jednotkám na poloostrově Kola, kde prováděl noční nálety na mosty, sklady pohonných hmot i pohyblivé námořní konvoje.

Bitva o Leningrad

Ve východním sektoru leningradského frontu Ar-2 sloužil od konce roku 1941 jako noční štít před německými bombardéry, ale také jako úderný stroj pro vyřazování dělostřeleckých pozic. Pilotům dělalo potíže nepřátelské protiletadlové dělostřelectvo, nicméně množství poškozených strojů a vážných ztrát se pohybovalo pod úrovní 15 % ztrátové intenzity.

Finské éře

Po zimní válce a začátku sovětsko-finského konfliktu Finsko ukořistilo několik Ar-2, které zařadilo do domácí obranné 6. perutě. Stroje se používaly výhradně pro pobřežní hlídkování a noční nálety na přístavy v Ladožském jezeře až do mírového urovnání roku 1944.

Dědictví a zajímavosti

  • Arkhangelsky Ar-2 patří k málo známým, přesto významným mezikrokům ve vývoji středních bombardérů druhé světové války.
  • Technické řešení střemhlavých brzd inspirovalo pozdější útočné letouny Su-2 a Su-4.
  • Díky robustnímu podvozku přežilo několik exemplářů testovací zkoušky na improvizovaných ledových a písčitých přistávacích plochách, které by modernější stroje nezvládly.
  • Pro modeláře je Ar-2 zajímavá kombinací duralové a plátěné konstrukce s unikátním systémem zvukotěsných komor kolem motorů M-105P.

Závěr

Archangelskij Ar-2 možná nezměnil průběh války tak zásadně jako legendární Il-2, ale pro Sovětské letectvo znamenal posun k větší přesnosti a spolehlivosti středních bombardérů. Jeho služba v drsných severských podmínkách a vychytávky jako zabudované odstřemhlavé brzdy z něj činí zajímavý technologický mezník v dějinách letectví. Pokud vás příběhy sovětské konstrukce lákají, zkuste si vyhledat archivní záběry sovětských manévrů nebo se podívat do specializovaných muzeí v Moskvě či Sankt Petersburgu, kde se občas vystavují fragmenty tohoto málo známého bombardéru.

Ar-2