Francouzský stíhací letoun Bloch MB.150 vznikl ve třicátých letech dvacátého století jako odpověď na potřebu modernizace letectva Francie v době rostoucí hrozby konfliktu v Evropě. Jeho vývoj započal jako reakce na požadavky francouzského leteckého ministerstva z roku 1934 na nový jednomístný stíhací letoun s moderní konstrukcí, schopný konkurovat novým mezinárodním typům. Původní prototyp, označovaný MB.150.01, vzlétl v roce 1937 a odkryl potenciál této konstrukce, přestože první prototyp měl problémy s výkonem a ovladatelností. To vedlo k sérii úprav, které nakonec vyústily v pozdější sériové varianty MB.151 a hlavně MB.152, které byly nasazeny v létě a na podzim 1939 a brzy poté během německé invaze do Francie v květnu a červnu 1940. Série MB.150-157 představovala důležitý krok ve francouzské letecké technice přechodu k celokovovým, zatahovacím podvozkům a uzavřeným pilotním kabinám, což byly klíčové prvky moderních stíhaček té doby.
Konstrukční charakteristika a vývoj
Letoun MB.150 byl navržen jako jednomístný dolnoplošník s celokovovou konstrukcí a zatahovacím třístupňovým podvozkem, který se zasouval do křídla pro zlepšení aerodynamiky a vyšší rychlosti. Koncepčně vycházel z očekávání, že moderní stíhačka musí kombinovat pevnou konstrukci, silný motor a účinné výzbrojní uspořádání. V prvních prototypech byly použity různé varianty hvězdicových motorů Gnome-Rhone 14N, což byla dvouřadová čtrnáctiválcová vzduchem chlazená jednotka, která se postupně modernizovala a zvyšovala svůj výkon. Křídlo bylo navrženo jako samonosné s výrazným profilem umožňujícím dobrý poměr tažné síly a manévrovosti, což bylo důležité pro střetnutí ve vzdušném boji. Vylepšené konstrukční prvky, jako byly zesílené nosníky křídla, robustní podvozek a optimálně tvarovaná pilotní kabina, poskytovaly stroji pevnost pro vysoké rychlosti i výškové lety, které se u MB.150 série staly standardem.
Významné varianty a jejich rozdíly
Původní MB.150 zůstala především prototypem, který posloužil jako základ dalšího vývoje. Následující varianty postupně odstraňovaly technické nedostatky a přidávaly výkon i efektivitu v boji. První sériová verze MB.151 používala motor Gnome-Rhone 14N-35 o výkonu přibližně 920 hp a dosahovala lepší rychlosti a spolehlivosti. Hlavní sériový model MB.152 měl ještě silnější motor Gnome-Rhone 14N-25 nebo 14N-49 (přibližně 1 080–1 100 hp) a stal se nejrozšířenější verzí řady s více než čtyřmi sty kusy vyrobenými do roku 1940. Další vývojové linie, jako MB.155 a experimentální MB.157, nabízely vylepšené vlastnosti – delší dolet, lepší aerodynamiku a v případě MB.157 také výkonnější motor s vyšším výkonem, který sliboval výrazně lepší výkony ve výškách, ale kvůli rychlému postupu války nebyly tyto varianty vyrobeny ve větším počtu. (Wikipedie)
Technické specifikace série (orientačně MB.152 varianty)
Technické specifikace se mírně lišily podle modelu, ale nejčastěji uváděná data pro MB.152C.1, která nejlépe reprezentuje pozdní vývoj MB.150 rodiny, poskytují představu o výkonu a schopnostech těchto strojů:
- Posádka: 1 pilot
- Délka: přibližně 9,1 m
- Rozpětí křídel: přibližně 10,54 m
- Výška: přibližně 3,0–3,9 m
- Plocha křídla: okolo 17,3 m²
- Prázdná hmotnost: kolem 2 150–2 200 kg
- Maximální vzletová hmotnost: asi 2 800 kg
- Motor: 1× Gnome-Rhone 14N (asi 1 080–1 100 hp) s třístupňovým vrtulovým systémem
- Maximální rychlost: kolem 500–510 km/h
- Dolet: přibližně 600 km
- Strop (Service ceiling): asi 10 000 m
- Výzbroj: dvojice kanónů Hispano-Suiza HS.404 ráže 20 mm a dvojice kulometů MAC 1934 ráže 7,5 mm, popř. čtyři kulomety podle varianty vybavení.
Tyto technické údaje ukazují, že rodina MB.150 byla v mnoha ohledech konkurenceschopná ostatním nejnovějším stíhacím typům své éry, i když v některých oblastech, jako je rychlost stoupání nebo výkon motoru proti německým strojům, působila poněkud zastarale.
Operační nasazení a hodnocení
Letouny MB.150 série byly nasazeny především v Armée de l’Air během bitvy o Francii na jaře 1940, kde byly součástí několika stíhacích jednotek. Ačkoliv se jednalo o moderní typ pro svou dobu, jejich výkony byly často omezené poměrně nízkou spolehlivostí motorů a omezeným taktickým dosahem. V boji se jejich piloti museli vypořádat s německými stíhači, jako byly Messerschmitt Bf 109, které většinou měly lepší výkon ve výškách a rychlost. Přesto některé jednotky dokázaly během intenzivních střetů dosáhnout úspěchů a MB.152 si vybudoval pověst robustního a odolného stroje, který byl schopen nést silnou výzbroj a fungoval jako důstojný protivník v počátečních fázích války. Po kapitulaci Francie byly některé přeživší letouny používány i v rámci Vichy francouzských sil nebo odvezeny do dalších zemí v omezeném počtu.
Závěr
Rodina stíhacích letounů Bloch MB.150 a jejích odvozenin patří k důležitým milníkům ve vývoji francouzského vojenského letectva v období těsně před druhou světovou válkou. Jejich konstrukce odráží přechod od starších designů k moderním, celokovovým strojům schopným bojovat v náročných podmínkách vzdušného boje. Ačkoliv nebyly bez nedostatků, představují významnou kapitolu letecké historie, která přispěla k formování francouzské stíhací techniky v kritickém období evropského napětí.
