Bréguet 693 patří mezi zajímavé, ale dnes poněkud pozapomenuté letouny druhé světové války. Tento francouzský dvoumotorový bitevní a lehký bombardovací letoun vznikl v období, kdy se evropské mocnosti intenzivně připravovaly na nový válečný konflikt a letectví procházelo mimořádně rychlým technickým vývojem. Jeho konstrukce spojovala poměrně vysokou rychlost, slušnou palebnou sílu, kovovou konstrukci a schopnost provádět útoky na pozemní cíle v malých výškách. Právě poslední vlastnost se však během bojů v roce 1940 ukázala jako mimořádně nebezpečná, protože letouny útočící těsně nad zemí byly vystaveny intenzivní protiletadlové palbě německých jednotek.
Bréguet 693 se stal jedním ze symbolů francouzského úsilí o modernizaci vojenského letectva před vypuknutím druhé světové války. Přestože se nemohl měřit s pozdějšími specializovanými bitevními stroji z hlediska pancéřování a ochrany posádky, představoval promyšlenou konstrukci odpovídající představám o moderním taktickém letectvu druhé poloviny třicátých let. Jeho příběh je zároveň příběhem francouzského leteckého průmyslu, který se snažil dohnat technologický náskok Německa, ale musel se potýkat s nedostatkem času, výrobními problémy a komplikovanou organizací ozbrojených sil.
Historické pozadí vzniku letounu Bréguet 693
Francouzské letectvo v druhé polovině třicátých let
V polovině třicátých let si francouzské vojenské velení stále výrazněji uvědomovalo, že dosavadní koncepce vojenského letectví přestává odpovídat novým požadavkům moderní války. Starší bombardéry a průzkumné stroje již nedokázaly nabídnout potřebnou rychlost ani dostatečnou ochranu proti stále výkonnějším stíhacím letounům. Současně se v zahraničí objevovaly nové konstrukce, které využívaly zatahovací podvozky, celokovové draky, výkonnější motory a modernější aerodynamická řešení. Francie proto začala podporovat vývoj několika nových typů letadel, jejichž úkolem mělo být posílení schopností armádního letectva.
Jednou z důležitých představ tehdejších francouzských konstruktérů bylo vytvoření víceúčelového dvoumotorového letounu. Takový stroj měl být dostatečně rychlý, aby se dokázal vyhnout části nepřátelských stíhačů, a zároveň měl nést výzbroj umožňující účinně zasahovat pozemní cíle. Výhodou dvoumotorového uspořádání byla také možnost instalace silnější výzbroje a rozdělení úkolů mezi dva členy posádky. Pilot se mohl soustředit na řízení a manévrování, zatímco druhý člen osádky měl na starosti obrannou výzbroj, navigaci a další úkoly spojené s bojovou činností.
Právě v tomto prostředí vznikla konstrukční rodina Bréguet 690, do které patřil také pozdější Bréguet 693. Francouzské letectvo hledalo stroj schopný plnit několik taktických úkolů, především podporovat pozemní jednotky, provádět průzkum a napadat nepřátelské vojenské cíle. Vývoj této kategorie letadel byl důležitý zejména proto, že se stále více prosazovala představa úzké spolupráce mezi letectvem a pozemními vojsky.
Konstrukční práce společnosti Bréguet
Za vývojem letounu stála francouzská společnost Société des Ateliers d’Aviation Louis Bréguet, známá také jednoduše jako Bréguet. Její konstruktéři měli zkušenosti s výrobou vojenských i civilních letadel a snažili se vytvořit moderní stroj, který by odpovídal požadavkům francouzského vojenského letectva. Významnou osobností projektu byl konstruktér Georges Ricard, jenž se podílel na podobě celé konstrukční rodiny Bréguet 690.
Původní návrh se postupně vyvinul v poměrně univerzální dvoumotorový letoun s celokovovou konstrukcí, středoplošným uspořádáním křídla a dvojitou svislou ocasní plochou. Takové řešení poskytovalo dobré předpoklady pro stabilitu, ovladatelnost a umístění výzbroje. Konstrukce zároveň umožňovala relativně snadnou adaptaci na různé role. Vedle bitevní verze bylo možné uvažovat také o průzkumném provedení nebo o variantách určených pro jiné úkoly.
Prototyp původní řady Bréguet 690 poprvé vzlétl 23. března 1938. Následovalo další testování a vývoj sériových variant. První zkušenosti ukázaly, že konstrukce má zajímavý potenciál, ale také že některé technické prvky potřebují úpravy. Jedním z nejvýznamnějších problémů se ukázaly být původně použité motory Hispano-Suiza, jejichž spolehlivost nebyla na požadované úrovni. Právě tato komplikace později vedla ke vzniku verze Bréguet 693 s odlišnou pohonnou soustavou.
Vznik a vývoj verze Bréguet 693
Proč Francouzi změnili motory
Předchůdce Bréguetu 693, označovaný jako Bréguet 691, využíval hvězdicové motory Hispano-Suiza 14AB. Ty však vykazovaly provozní problémy, které komplikovaly jejich používání v bojových podmínkách. V situaci, kdy se Evropa rychle blížila k válce, nebylo možné spoléhat na pohonnou jednotku s nedostatečnou spolehlivostí. Francouzské velení proto hledalo alternativu, která by umožnila rychle pokračovat v zavádění nové konstrukce do služby.
Řešením se staly vzduchem chlazené hvězdicové motory Gnome-Rhône 14M. Jejich instalace vedla ke vzniku varianty Bréguet 693, která si zachovala základní koncepci předchozího letounu, ale získala upravenou motorovou soustavu a některé konstrukční změny. Nové motory byly kompaktnější a představovaly vhodnější řešení pro sériovou výrobu. Změna pohonné jednotky byla důležitá nejen z hlediska výkonu, ale také z hlediska provozní použitelnosti a údržby.
První let Bréguetu 693 se uskutečnil 25. října 1939. To znamenalo, že letoun vstupoval do závěrečné fáze vývoje v době, kdy už druhá světová válka probíhala. Francie potřebovala moderní bojové stroje co nejrychleji a výrobní program proto získal značnou prioritu. Přesto se nepodařilo zajistit dostatečné množství letadel ani dostatečně dlouhou dobu pro jejich důkladné operační vyzkoušení.
Konstrukční změny a sériová výroba
Bréguet 693 byl dvoumotorový dolnoplošněji působící, respektive středoplošný jednomístně? konstrukčně však šlo o dvoumístný středoplošný jednoplošník s pevným ocasním uspořádáním a zatahovacím podvozkem. Celý drak byl vyroben převážně z kovových materiálů. Křídlo mělo dostatečnou plochu pro nesení pumové výzbroje a letoun byl navržen tak, aby mohl operovat i z polních letišť, která nemusela disponovat dokonalým technickým zázemím.
Důležitou vlastností byla relativně jednoduchá a robustní konstrukce. Francouzští konstruktéři počítali s tím, že letoun bude využíván v náročných podmínkách a že bude potřebovat pravidelnou údržbu přímo u bojových jednotek. Dvoumotorová koncepce navíc poskytovala určitou míru bezpečnosti při poruše jednoho motoru, i když samozřejmě neznamenala, že by poškozený stroj mohl bez omezení pokračovat v bojovém letu.
Výroba probíhala v době mimořádného tlaku na francouzský zbrojní průmysl. Vedle společnosti Bréguet se na produkci některých strojů podílely také další výrobní kapacity, včetně podniků sdružených do státem organizovaného leteckého průmyslu. Údaje o celkovém počtu vyrobených exemplářů se v jednotlivých pramenech liší. Často se uvádí přibližně 224 až 234 kusů verze Bréguet 693, přičemž rozdíly mohou souviset se započítáváním letounů dokončených v různých výrobních závodech nebo s odlišným vymezením sériových provedení.
Technická konstrukce a vybavení
Celková koncepce letounu
Bréguet 693 byl navržen jako dvoumístný bitevní letoun určený především k útokům na pozemní cíle. Jeho celokovová konstrukce měla zajišťovat dostatečnou pevnost a odolnost při provozu v náročných podmínkách. Středoplošné uspořádání křídla umožňovalo vhodné rozmístění motorových gondol, podvozku a pumové výzbroje. Dvojitá svislá ocasní plocha byla charakteristickým prvkem celé konstrukční rodiny a přispívala ke stabilitě letounu.
Trup byl dostatečně prostorný pro dva členy posádky, kteří seděli za sebou. Přední část patřila pilotovi, zatímco zadní pracoviště obsluhoval pozorovatel a střelec. Tento způsob uspořádání byl u podobných letounů běžný, protože umožňoval zachovat relativně úzký trup a současně poskytoval prostor pro obrannou výzbroj. Posádka musela při bojových letech spolupracovat velmi přesně, protože útoky v malé výšce vyžadovaly rychlé rozhodování, dobrou orientaci a koordinaci jednotlivých činností.
Motory Gnome-Rhône 14M
Nejvýraznějším technickým prvkem Bréguetu 693 byla dvojice hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14M-6/7. Jednalo se o čtrnáctiválcové vzduchem chlazené pohonné jednotky uspořádané do dvou hvězdic. Jejich konstrukce byla vhodná pro vojenské použití, protože vzduchové chlazení odstraňovalo potřebu složitého kapalinového chladicího systému a s ním spojených potrubí a chladičů.
Výkon jednotlivých motorů se podle konkrétního provedení a způsobu uvádění technických údajů pohyboval přibližně kolem 700 koní. Celkový výkon obou pohonných jednotek tedy poskytoval letounu dostatečnou dynamiku pro taktický bombardér své kategorie. Motory poháněly třílisté vrtule s proměnným nastavením, které umožňovaly přizpůsobovat jejich práci různým letovým režimům.
Výhodou vzduchem chlazených hvězdicových motorů byla jejich relativně dobrá odolnost vůči některým druhům poškození. Ztráta chladicí kapaliny, která mohla být u kapalinou chlazených motorů fatální, zde nepředstavovala problém. To však neznamenalo, že by byly motory nezranitelné. Zásahy do válců, olejového systému nebo dalších důležitých částí mohly stále způsobit vážné potíže.
Výkony a letové vlastnosti
Bréguet 693 dosahoval maximální rychlosti přibližně 480 až 495 kilometrů za hodinu podle konkrétního provedení, výšky letu a použité metodiky měření. Cestovní rychlost se pohybovala kolem 400 kilometrů za hodinu. Praktický dostup činil přibližně 9 500 metrů a do výšky 4 000 metrů se letoun dokázal dostat zhruba za osm a půl minuty.
Tyto hodnoty byly na konci třicátých let poměrně zajímavé, zejména pokud vezmeme v úvahu, že šlo o dvoumotorový bitevní letoun nesoucí výzbroj a pumy. Rychlost mu umožňovala poměrně rychle překonávat vzdálenosti mezi letištěm a cílovou oblastí. Vysoká rychlost však nebyla sama o sobě zárukou přežití, protože při vlastním útoku musel letoun často zpomalit a přiblížit se k zemi, kde se stal zranitelnějším vůči protiletadlovým zbraním.
Letové vlastnosti byly obecně považovány za přijatelné a konstrukce nabízela poměrně dobrou ovladatelnost. Dvoumotorové uspořádání však vyžadovalo od pilotů odpovídající zkušenosti, především při asymetrickém tahu po poškození jednoho motoru. Zároveň bylo nutné zvládnout specifika útoků v malé výšce, při kterých bylo jen velmi málo času na opravu chyby nebo změnu směru letu.
Výzbroj a pumová výbava
Výzbroj představovala jednu z nejdůležitějších předností Bréguetu 693. V přední části letounu se nacházel kanon Hispano-Suiza ráže 20 milimetrů a dvojice kulometů MAC 34 ráže 7,5 milimetru. Tato kombinace umožňovala účinně napadat lehce obrněná vozidla, nákladní automobily, dělostřelecká postavení, pěchotu a další pozemní cíle.
Obrannou výzbroj tvořily další kulomety ráže 7,5 milimetru. Jeden byl umístěn v zadní části kabiny na pohyblivém lafetovém zařízení a další mohl střílet směrem dozadu z ventrální pozice. U některých pozdějších provedení se objevovaly také dodatečné kulomety umístěné v motorových gondolách. Konkrétní sestava se mohla lišit podle výrobní série a úprav jednotlivých letounů.
Pumový náklad dosahoval přibližně 400 kilogramů. Letoun mohl nést několik menších pum, často uváděných v konfiguraci osmi kusů po 50 kilogramech. Takové řešení odpovídalo jeho úkolům, protože cílem nebylo ničit těžce opevněné objekty jedinou velkou pumou, ale zasahovat menší vojenské cíle a narušovat pohyb nepřátelských jednotek.
Kombinace kanonu, kulometů a pum dávala Bréguetu 693 poměrně široké možnosti využití. Při útoku mohl nejprve použít palubní zbraně a následně odhodit pumový náklad. V praxi však bylo nutné zohlednit přesnost zamíření, rychlost letu, výšku nad terénem a přítomnost nepřátelské protiletadlové obrany.
Bojové nasazení během druhé světové války
První operační zkušenosti v roce 1940
Do bojového nasazení vstoupil Bréguet 693 v kritickém období francouzské historie. Německý útok na západní Evropu začal 10. května 1940 a francouzské letectvo se muselo velmi rychle vypořádat s novou situací. Německé jednotky postupovaly rychle, využívaly kombinaci obrněných sil, motorizované pěchoty a letecké podpory a vytvářely značný tlak na francouzskou obranu.
Francouzské bitevní letectvo mělo za úkol napadat německé kolony, zásobovací trasy, mosty a další cíle, jejichž zničení nebo narušení mohlo zpomalit postup nepřítele. Bréguet 693 se pro takové úkoly zdál vhodný. Byl dostatečně rychlý, nesl účinnou výzbroj a jeho konstrukce umožňovala provádět útoky v malých výškách. Problémem však bylo, že německé pozemní jednotky disponovaly hustou sítí protiletadlových zbraní, které dokázaly útočící letouny velmi rychle odhalit a ostřelovat.
Francouzští piloti proto museli čelit mimořádně obtížným podmínkám. Útoky na pozemní cíle vyžadovaly přiblížení k nepřátelským pozicím a často také přímý průlet nad kolonami vozidel. Takový postup sice umožňoval přesnější zásah, ale současně vystavoval letouny palbě kulometů a automatických kanonů. Nedostatečné pancéřování Bréguetu 693 znamenalo, že zásahy do motorů, palivového systému nebo kabiny mohly mít vážné následky.
Útok u Tongeren 12. května 1940
Jedním z nejznámějších bojových nasazení Bréguetu 693 byl útok na německé kolony v oblasti belgického města Tongeren 12. května 1940. Francouzské letouny se pokusily zasáhnout postupující německé jednotky, které představovaly důležitou součást rychlého postupu přes Belgii. Útok měl narušit pohyb nepřítele a způsobit škody na jeho dopravních a zásobovacích prostředcích.
Akce však skončila velmi těžkými ztrátami. Z osmnácti nasazených letounů se podle často citovaných údajů vrátilo pouze osm. Tento poměr ukazuje, jak nebezpečné byly útoky v malých výškách proti protivníkovi, který měl připravenou protiletadlovou obranu. Německé jednotky dokázaly využít své automatické zbraně a soustředěnou palbu k napadání letounů během přiblížení i samotného útoku.
Událost u Tongeren se stala důležitým varováním před limity tehdejší francouzské taktiky. Bréguet 693 nebyl špatným letounem ve smyslu konstrukčního řešení, ale jeho nasazení proti dobře připravenému protivníkovi odhalilo slabiny celého systému. Letoun postrádal dostatečné pancéřování, jeho útočná taktika vyžadovala nebezpečně nízké průlety a francouzské letectvo nemělo vždy možnost zajistit dostatečnou stíhací ochranu.
Problém nízkých útoků a protiletadlové obrany
Bitevní letouny konstruované pro útoky v malé výšce čelily specifickému problému. Na jedné straně potřebovaly letět nízko, aby mohly přesně zaměřit pozemní cíle a účinně využít palubní výzbroj. Na druhé straně se právě tím dostávaly do dosahu velkého množství nepřátelských zbraní. Kulomety a automatické kanony mohly být rozmístěny v okolí vojenských kolon, mostů, křižovatek i dělostřeleckých postavení.
Bréguet 693 navíc nebyl vybaven takovým pancéřováním, které by umožňovalo bezpečně snášet opakované zásahy. Ochrana pilota a dalších důležitých částí letounu nebyla na úrovni, jakou později získaly specializované bitevní stroje. Letoun tak mohl být vážně poškozen i relativně malorážovou palbou. Zvlášť nebezpečné byly zásahy do palivových nádrží, motorů a ovládacích prvků.
Francouzské velení se snažilo situaci řešit změnami taktiky a organizace bojových letů, ale v květnu a červnu 1940 byl prostor pro dlouhodobé úpravy velmi omezený. Německý postup byl rychlý a francouzské jednotky často musely operovat z letišť, která se nacházela stále blíže k frontové linii. To komplikovalo doplňování paliva, opravy, plánování misí i samotnou koordinaci leteckých operací.
Další varianty konstrukční rodiny Bréguet 690
Bréguet 691 jako přímý předchůdce
Bréguet 691 představoval bezprostředního předchůdce verze 693. Zachovával základní koncepci dvoumotorového bitevního letounu, ale používal motory Hispano-Suiza 14AB. Jejich provozní problémy přiměly francouzské konstruktéry a vojenské představitele hledat alternativní řešení. Přechod na motory Gnome-Rhône se ukázal jako důležitý krok, který umožnil pokračovat v sériové výrobě celé konstrukční rodiny.
Bréguet 691 přesto nebyl bezvýznamným mezistupněm. Poskytl důležité zkušenosti s provozem nové konstrukce a pomohl ověřit její schopnosti v podmínkách vojenského letectva. Jeho existence zároveň ukazuje, jak obtížné bylo ve druhé polovině třicátých let rychle zavádět nové technologie do výroby. I relativně dobře navržený letoun mohl být omezen problémy jediného důležitého komponentu, v tomto případě pohonných jednotek.
Bréguet 695 s americkými motory
Dalším vývojovým stupněm byl Bréguet 695, který využíval americké motory Pratt & Whitney. Francouzský průmysl se tím snažil získat další alternativu k původním pohonným jednotkám a zvýšit provozní flexibilitu celé konstrukční řady. Nové motory měly jiné výkonové charakteristiky a vyžadovaly odpovídající úpravy motorových gondol a dalších částí letounu.
Bréguet 695 se dostal do vývoje na jaře 1940, tedy v době, kdy už byla situace Francie mimořádně vážná. Jeho první let se uskutečnil v dubnu 1940 a následně byl objednán pro sériovou výrobu. Vzhledem k rychlému zhroucení francouzské obrany však nemohl plně rozvinout svůj potenciál. Přesto představuje zajímavý příklad snahy o další zdokonalení původní konstrukce.
Exportní a další plánované varianty
Rodina Bréguet 690 zahrnovala také další projekty a exportní záměry. O některé varianty projevily zájem zahraniční státy a uvažovalo se o výrobě na základě licenčních dohod. Významným příkladem byl Bréguet 694, který měl představovat exportní provedení. Válečný vývoj však podobné plány výrazně omezil a řada zamýšlených projektů se nedostala do plnohodnotné sériové výroby.
Původní konstrukční koncepce tedy měla širší možnosti, než jaké se nakonec podařilo realizovat. Pokud by Francie měla více času na vývoj, testování a zavádění dalších variant, mohla se konstrukční rodina Bréguet 690 stát významnější součástí jejího vojenského letectva. Válečné události však rozhodly jinak.
Osud letounu po porážce Francie
Příměří a omezení francouzského letectva
Po porážce Francie v červnu 1940 se osud Bréguetu 693 zásadně změnil. Francouzské ozbrojené síly byly reorganizovány a jejich letectvo podléhalo omezením vyplývajícím z příměří. Velká část původních vojenských jednotek byla rozpuštěna nebo přestavěna a provoz moderních bojových letounů byl výrazně omezen.
Některé stroje se dostaly do služeb letectva vichistické Francie, jiné byly vyřazeny, odstaveny nebo využívány k omezeným úkolům. Provozní životnost celé konstrukční rodiny byla ovlivněna také nedostatkem náhradních dílů, paliva a možností provádět rozsáhlejší modernizace. V situaci, kdy se evropská válka rychle měnila, představoval Bréguet 693 již poměrně úzce specializovaný typ, který nedokázal konkurovat novějším konstrukcím.
Konec bojové kariéry
Přestože se jednotlivé varianty konstrukční rodiny objevovaly ještě v omezeném provozu, Bréguet 693 již neměl možnost vrátit se do významné bojové role. Vývoj letecké techniky postupoval rychle a nové bitevní i bombardovací letouny získávaly silnější motory, lepší pancéřování, modernější výzbroj a pokročilejší navigační vybavení.
Příběh Bréguetu 693 tak zůstal úzce spojen především s dramatickým obdobím bitvy o Francii v roce 1940. Jeho bojová kariéra byla krátká, ale poskytla důležité zkušenosti o možnostech a limitech taktického letectva. Ukázala, že samotná rychlost a palebná síla nestačí, pokud letoun nemá odpovídající ochranu a pokud jeho taktické použití vystavuje posádku nadměrnému riziku.
Význam Bréguetu 693 v dějinách vojenského letectví
Bréguet 693 představuje zajímavý příklad přechodové generace vojenských letounů. Vznikl v době, kdy se konstrukce letadel rychle měnila a tradiční bombardovací koncepce ustupovaly specializovanějším strojům pro podporu pozemních jednotek. Jeho dvoumotorové uspořádání, celokovová konstrukce, zatahovací podvozek a kombinovaná výzbroj odpovídaly moderním představám konce třicátých let.
Z technického hlediska šlo o poměrně schopný stroj, který nabízel dobrou rychlost, slušný dolet a účinnou výzbroj. Jeho hlavním problémem nebyla pouze samotná konstrukce, ale také podmínky, ve kterých musel bojovat. Francouzské letectvo se ocitlo v situaci, kdy potřebovalo rychle zasahovat proti postupujícím německým jednotkám, a proto často nasazovalo bitevní letouny proti dobře připravené protiletadlové obraně. Nedostatek pancéřování a omezené možnosti koordinace s ostatními složkami armády vedly k vysokým ztrátám.
Bréguet 693 je proto vhodné hodnotit v širších souvislostech. Nebyl jednoduše neúspěšným letounem, jak by mohly naznačovat jeho ztráty v roce 1940. Jeho výkony a výzbroj byly na svou dobu konkurenceschopné, avšak operační podmínky odhalily slabiny koncepce, která předpokládala útoky v malých výškách bez dostatečné ochrany. V tomto ohledu se jeho osud podobá osudu dalších letounů první fáze druhé světové války, které byly navrženy podle představ rychle zastarávajícího způsobu vedení války.
Z historického pohledu je Bréguet 693 důležitý také jako připomínka francouzského leteckého průmyslu před rokem 1940. Francie měla schopné konstruktéry, zkušené výrobce a řadu zajímavých projektů, ale nedokázala všechny své technologické a průmyslové možnosti včas proměnit v dostatečně silné a jednotně organizované ozbrojené síly. Letoun tak zůstává symbolem technického potenciálu, který nebyl kvůli dramatickému vývoji válečných událostí plně využit.
Závěr: Bréguet 693 jako svědek dramatického roku 1940
Bréguet 693 byl moderní francouzský dvoumotorový bitevní letoun, který vznikl s cílem poskytnout pozemním jednotkám účinnou leteckou podporu. Jeho konstrukce nabízela zajímavou kombinaci rychlosti, robustnosti a palebné síly. Dvojice motorů Gnome-Rhône, kanon ráže 20 milimetrů, kulometná výzbroj a pumový náklad až 400 kilogramů z něj činily nebezpečného protivníka pro nepřátelské pozemní cíle.
Jeho bojové nasazení v květnu a červnu 1940 však ukázalo, jak zásadní je propojení technických schopností letounu se správnou taktikou, ochranou posádky a celkovou organizací leteckých operací. Útok u Tongeren a další mise odhalily zranitelnost letounů provádějících nízké nálety proti silné protiletadlové obraně. Bréguet 693 tak vstoupil do dějin nejen jako zajímavý francouzský bitevní stroj, ale také jako příklad problémů, kterým čelilo letectvo během rychlého přechodu od meziválečných představ k realitě druhé světové války.
Přestože jeho bojová kariéra netrvala dlouho, zaslouží si místo v historii vojenského letectví. Jeho příběh připomíná schopnosti francouzských konstruktérů, obtíže spojené s rychlým přezbrojováním a cenu, kterou musely posádky platit za nedostatky tehdejší taktiky. Bréguet 693 proto není pouze zapomenutým letounem z roku 1940, ale také důležitým svědectvím o technologickém a vojenském vývoji na prahu nejničivějšího konfliktu moderních dějin.
